Zrcadlo

autoři alba
poděkování
sleevenote
české texty
anglické texty
recenze

Na dovolené 3:17
Mravenci 3:24
Marie 2:24
Kompromisy 4:46
Jaké to je? 5:02
Kámásútra 3:21
Poezie 4:47
Žiju 5:57
Strašidla 2:03
Fantazie 4:03
Soukromá záležitost 3:08
Přestávka 3:32
Zrcadlo 4:31
Nanečisto 2:50

Celkem: 53:23

Autoři alba:
Jan Burian - texty, hudba, zpěv, klavír
Jan Amos - aranžmá, stroje a nástroje
Dušan Šoltys - výtvarník
Petr Mayer - zvuk, mastering
Karzi - mix písní Zrcadlo a Žiju
Petra Plisková - fotografie, grafické zpracování
Derek Paton - překlady do angličtiny
Pavel Klusák - sleevenote
Natočeno: na různých místech v Praze, zvláště v Malostranské Besedě, v zimě 2001-2.
Vydalo INDIES RECORDS v Brně 2002.

Poděkování:
Autoři děkují Robertu Radostovi, celé jeho rodině a Malostranské besedě, ZUŠ Klecany a Gregorymu Finnovi, Karzimu a Ivušce.

Jan Amos (1976) spolupracoval na jevištních projektech Mina Tanaky, holandské divadelní skupiny Dogtroep či amerického režiséra Petera Schumanna (Bread and Puppets), spolupracuje s projektem ENVOI. Autor filmové hudby.

Sleevenote

Na dovolenou se nevypravil jen hlavní hrdina úvodní písničky: jako by si ji po celá devadesátá léta dalo písničkářství v Česku. Nové téměř nepřišlo, staré pokračovalo skrytě nebo si dalo přestávku. Jan Burian se propojoval s poezií, hledal tvar pro muzikantské překlady Dána Bennyho Andersena, vyřizoval si soukromé záležitosti s vlastním starším repertoárem. Na jaře 2002 mu znovu vychází album naplněné vlastními texty: máme v tom cítit naplnění času, sklenul se oblouk nové písničkářské doby i pro publikum?

Stejně jako mravenci kuchyněmi prochází Burianovými alby po léta hudba, kterou poslouchá a cítí jako živou. Zrcadlo je její inventurou: jako pokojní nájemníci tu žijí swingové a kabaretní piáno, ale i jeho tvrdá bigbítová mutace, jak ji Burian uslyšel u Johna Calea. Lze tu cítit náklonnost k emoci, únosu melodií, šlágru; ale taky dost odvahy natočit hit v garáži a trochu ušpiněně, protože je to hygieničtější špína než ta z kšeftů s hudbou pro masy. Burian, a nejméně tolik i aranžér Jan Amos, se na Zrcadle vyznávají z industriálního opojení zvuky reálného světa v dobrém i zlém; a krom výletu "ven" sestupují i "dovnitř", do mikrosvěta digitálních zvuků a oscilátorů, k šumu a předení strojů, které jsme si vymysleli nedávno, ale už z nich lze odečítat poezii. Což je zároveň jedno ze zrcadel alba Zrcadlo: dialog nástrojů a přístrojů, starého dobrého salónního klavíru a bzučícího okolního světa, který nestojí proti němu, nýbrž dokáže být jeho spoluhráčem. To všechno ve jménu písničky, prověřeného útvaru, který po staletí útočí nápadem, pocitem i prostotou. "Naoko zkoušíme nové cesty, a přitom se pokaždé dáváme starými." Myslím i na zrcadla mezi Burianem a Amosem, textem a hudbou, soukromým a veřejným, fantazií snu a reality, novinářem a básníkem uvnitř Buriana.

"Obraz v zrcadle může, ale nemusí být odrazem skutečnosti," čtu v náhodně otevřeném Respektu, který vyšel dnes, 25.února 2002.

Pavel Klusák

Na dovolené

Už to mám:
Pánbůh je na dovolené
Nedovoláš se jistot

Má na to přece nárok -
Podle vesmírného zákoníku práce
Jednou za čas vzít si pár tisíc let volno

Škoda jen že to vyšlo
Zrovna tak blbě na nás

Jak se zdá
už se nedožijeme rána
kdy se vrátí
Kdy zachrastí klíč v zámku
Vstoupí čerstvý opálený svěží
Pozdraví: Tak jsem zas tady

Ani vám nebudu líčit jaké to tam bylo
Na to teď není čas - práce nám stojí
Neměl jsem tušení že to tu beze mne
Budete zvládat tak těžko...

Svlékne si kabát a začne:
Měnit
Naplňovat
Dodávat smysl
Povznášet
Zachraňovat
Ukazovat cestu
Konejšit
Smiřovat
Posilovat

Zkrátka jak se říká
Zažíhat světlo v našich duších...

Mravenci

On:
Jako loni
Přicházejí mravenci
Zvláštní komando jara
Protančí kuchyní
Zdrží se ve skříni
Obsypou sladkou sklenici
Naoko zkoušejí nové cesty
Ale vždycky se nakonec dávají starými

Jako loni
Stojím tu nad nimi
S hadry a spreji
S jadernou fyzikou za zády
Se svými sponzory
(Newtonem
Leonardem
Coca-colou)
A připadám si jako nahý
V naší kuchyni se dějí věci
Které už 500 let nemáme pod kontrolou

Oni:
Jako loni
Ženeme se my mravenci
Zvláštní komando jara
Ženem se k slunci
Pláněmi Vůněmi
Nejroztodivnějšími skulinami
Naoko zkoušíme nové cesty
Ale vždycky se nakonec dáváme starými

Marie

Marie už nechce nikoho...

Jen tak setrvávat na okraji dnů
A nepouštět se do hloubky
Opřít se oběma nohama o zem
A zůstat při tom nad věcí

Marie už nechce nikoho...

Vzrušovat a dráždit se od pasu nahoru
A přitom omdlít slastí
Naplno žít - do polosyta

Marie už nechce nikoho...

Hrát si s čísly
Obhlížet statistiky
Nedomýšlet hrůzu ze zpráv
Laskat se s tabulkami
Počítat průměrný věk jako svůj vlastní

Marie už nechce nikoho
A tak teď nemá ani sebe...

Kompromisy

I Hanka už je na tom stejně
Je rozhodnutá neochvějně
Nedělat více jako kdysi
Kompromisy

Bude žít sama v malém bytě
V pevnosti ze snů za zdmi nářků
I Marta už je na tom stejně
Už nemá sílu na přetvářku

I Zdenka už je na tom stejně
Svou náruč by ti nenabídla
Připadá si tak vymačkaná
Jak tuba holicího mýdla

Dobře se pamatují na ty neděle
Kdy se k nim slétávali andělé
Svalnatí
     Silní
       Drobní
         Při těle
Andělé...

Dnes by jim anděl byl spíš pro smích
A žádná by se po něm neohlídla
Stejně by zase zmizel pěkně po svých
Zbyly by po něm jenom
přistřižený křídla

Jaké to je?

Jaké to je
Mít na všechno názor?
Vědět a určovat
Odpovědně řídit
Být si jistý?

Jaké to je
Vyznat se v mravencích
V politice
I v lásce jak ji cítí ženy?

Jaké to je
Být ve vesmíru jednou nohou
Zavěšený
A myslet si že jsem mucholapka
Na niž sedá moudrost?

Jaké to je
Víc vědět než přemýšlet
Víc rozhodovat než pochybovat
Víc soudit než litovat
Být si jistý?

Rozumět řeči ptáků
Nebo je alespoň dokázat neposlouchat
Když začnou zpívat...

Jaké to je
Nesbírat v lese tajemství jako houby
Jen občas zakopnout o prašivku
Usmát se nad tím
A nožíkem pomaličku seškrábnout z boty
Zbytek podhoubí do jehličí?

Kámásútra

Všichni muži by ji chtěli učit
Jak to má dělat
Zázraky těla

Má na to přece roky i boky

Všechny holky kolem chtějí radit
Jak to má dělat
Zázraky těla

Má na to přece roky i boky

Ona se však milovává
Jenom v jedné poloze:

S rukou na srdci
S hlavou v obloze...

Zázraky těla...

Poezie

Všichni spali a do ticha se ozývalo jen
tenké klapání počítačové klávesnice

Báseň se pomalu objevovala
na obrazovce přede mnou

A potom přišel kocour
kterého jsem neviděl třicet let

A opatrně se uvelebil pod stolem
u mých nohou...

Žiju

Žiju
tak daleko tak vysoko
kam oko dohlédne
kam ucho doslechne
představa doběhne
paměť nevyhasne
čas dovolí

Žiju
tak vysoko tak daleko
kam antény dosáhnou
hvězdy doblikají
a černé nejčernější díry
dozejí
čas dovolí

Tak daleko tak vysoko
A ani o slepičí krok
ani o měňavku dále -
Bezbřehá omezenost!

Žiju...

Strašidla

Stačí se zastavit a zavřít oči
Zatajit dech a nastražit uši
Cítíš jak ve spáncích tepou a buší
Vcházejí aniž´s je zahlídla - strašidla!

Bez nich však běsnění nastokrát sílí
V měsíční krajině za malou chvíli
Svírá mě prázdnota prořídlá:
Kdepak jste strašidla??

Buďte tu se mnou hrozte a děste
Taste své ohně a řinčící žestě
Hněťte mě v těstě a jezte a jezte -
Chytejte si mě za křídla -
Strašidla...

Fantazie

Když zavřu oči
Je ve mně malá
Tovární hala:

Běžící pásy -
armáda s pásy!
Výkonné stroje
A tady:
Sklady
A kóje

Tovární hala
Malá
Ale moje...

Soukromá záležitost

Hle - má drobná bradavka
         uvízla kousek od tvého oka
Dotkneš se - šíří se poplašné zprávy v mém
                                                            těle
A hodiny se bezhlavě rozběhnou
            k večeru
                   k zítřku
                         k smrti...
Ale mravenec v trávě se za námi neohlédne
A ani slunce neuhne z dráhy...

Přestávka

Zkusme mlčet
Neříkat nic
Neodpovídat
Nehlásit se
Ne-ko-mu-ni-ko-vat!

Každý přece v zásadě ví co má dělat
Máme své úkoly a role
Ve školách rozdáme dětem zatím knihy
Zdravit se můžeme jemnými gesty
Úsměv řekne mnohé - a naopak

Zkusme mlčet
Vyjmout špunty slov z uší
Špunty uší z hlavy
V hlavě jarní úklid
   vyprat záclony frází
   vyházet staré slogany a klišé
   vytřepat prošlé definice

Zkusme mlčet
Po čase stejně někdo nevydrží
S kouřem z cigarety mu do vzduchu
uklouzne i nějaká hláska
a začne to všechno znova -

Ale ta přestávka by nám mohla prospět...

Zrcadlo

Někdy si říkám:
Hlupáci zmoudří
Oškliví lidé zkrásní
Malicherní se ztratí
Chamtiví se zamknou v sejfech
Nepřející se zalknou
Hltaví zadáví
Ukrutní se seknou
Závistiví zblednou
Pomlouvačným upadne jazyk
Lhářům tvář
Sebejistí ztratí hlavu
Chladní rozvahu
Zbabělí se zbaví strachu
Bezhlaví ho najdou
Podezřívaví se udají
A panovační začnou sloužit něčemu dobrému...

Ale pak si říkám:
Nač tolik iluzí
Podívej se sám na sebe!

Nanečisto

Každý den získávám nové zkušenosti
S tebou už umím mluvit beze slov

Přestal jsem kouřit
Nehádám se
Odstranil jsem chyby
Kdekdo mi odpouští

Už jsem i proti potratům
(Po tom všem co se stalo)
I proti trestu smrti
A taky proti zabíjení zvířat
(Ty metry salámů, co jsem kdysi snědl!)

Kdybych měl ještě jeden život
To už bych věděl jak na to
To už byl uměl žít...


Nyní se nacházíte zde: hlavní stránka > hudba > Zrcadlo
HLAVNÍ MENU kdo je kdo pozvánka hudba film / televize psaní obrázky historie chcete mě? kontakt english deutsch icelandic danish estonian swedish aaland	Zrcadlo autoři alba poděkování sleevenote české texty anglické texty recenze Na dovolené 3:17 Mravenci 3:24 Marie 2:24 Kompromisy 4:46 Jaké to je? 5:02 Kámásútra 3:21 Poezie 4:47 Žiju 5:57 Strašidla 2:03 Fantazie 4:03 Soukromá záležitost 3:08 Přestávka 3:32 Zrcadlo 4:31 Nanečisto 2:50 Celkem: 53:23 Autoři alba: Jan Burian - texty, hudba, zpěv, klavír Jan Amos - aranžmá, stroje a nástroje Dušan Šoltys - výtvarník Petr Mayer - zvuk, mastering Karzi - mix písní Zrcadlo a Žiju Petra Plisková - fotografie, grafické zpracování Derek Paton - překlady do angličtiny Pavel Klusák - sleevenote Natočeno: na různých místech v Praze, zvláště v Malostranské Besedě, v zimě 2001-2. Vydalo INDIES RECORDS v Brně 2002. Poděkování: Autoři děkují Robertu Radostovi, celé jeho rodině a Malostranské besedě, ZUŠ Klecany a Gregorymu Finnovi, Karzimu a Ivušce. Jan Amos (1976) spolupracoval na jevištních projektech Mina Tanaky, holandské divadelní skupiny Dogtroep či amerického režiséra Petera Schumanna (Bread and Puppets), spolupracuje s projektem ENVOI. Autor filmové hudby. Sleevenote Na dovolenou se nevypravil jen hlavní hrdina úvodní písničky: jako by si ji po celá devadesátá léta dalo písničkářství v Česku. Nové téměř nepřišlo, staré pokračovalo skrytě nebo si dalo přestávku. Jan Burian se propojoval s poezií, hledal tvar pro muzikantské překlady Dána Bennyho Andersena, vyřizoval si soukromé záležitosti s vlastním starším repertoárem. Na jaře 2002 mu znovu vychází album naplněné vlastními texty: máme v tom cítit naplnění času, sklenul se oblouk nové písničkářské doby i pro publikum? Stejně jako mravenci kuchyněmi prochází Burianovými alby po léta hudba, kterou poslouchá a cítí jako živou. Zrcadlo je její inventurou: jako pokojní nájemníci tu žijí swingové a kabaretní piáno, ale i jeho tvrdá bigbítová mutace, jak ji Burian uslyšel u Johna Calea. Lze tu cítit náklonnost k emoci, únosu melodií, šlágru; ale taky dost odvahy natočit hit v garáži a trochu ušpiněně, protože je to hygieničtější špína než ta z kšeftů s hudbou pro masy. Burian, a nejméně tolik i aranžér Jan Amos, se na Zrcadle vyznávají z industriálního opojení zvuky reálného světa v dobrém i zlém; a krom výletu "ven" sestupují i "dovnitř", do mikrosvěta digitálních zvuků a oscilátorů, k šumu a předení strojů, které jsme si vymysleli nedávno, ale už z nich lze odečítat poezii. Což je zároveň jedno ze zrcadel alba Zrcadlo: dialog nástrojů a přístrojů, starého dobrého salónního klavíru a bzučícího okolního světa, který nestojí proti němu, nýbrž dokáže být jeho spoluhráčem. To všechno ve jménu písničky, prověřeného útvaru, který po staletí útočí nápadem, pocitem i prostotou. "Naoko zkoušíme nové cesty, a přitom se pokaždé dáváme starými." Myslím i na zrcadla mezi Burianem a Amosem, textem a hudbou, soukromým a veřejným, fantazií snu a reality, novinářem a básníkem uvnitř Buriana. "Obraz v zrcadle může, ale nemusí být odrazem skutečnosti," čtu v náhodně otevřeném Respektu, který vyšel dnes, 25.února 2002. Pavel Klusák Na dovolené Už to mám: Pánbůh je na dovolené Nedovoláš se jistot Má na to přece nárok - Podle vesmírného zákoníku práce Jednou za čas vzít si pár tisíc let volno Škoda jen že to vyšlo Zrovna tak blbě na nás Jak se zdá už se nedožijeme rána kdy se vrátí Kdy zachrastí klíč v zámku Vstoupí čerstvý opálený svěží Pozdraví: Tak jsem zas tady Ani vám nebudu líčit jaké to tam bylo Na to teď není čas - práce nám stojí Neměl jsem tušení že to tu beze mne Budete zvládat tak těžko... Svlékne si kabát a začne: Měnit Naplňovat Dodávat smysl Povznášet Zachraňovat Ukazovat cestu Konejšit Smiřovat Posilovat Zkrátka jak se říká Zažíhat světlo v našich duších... Mravenci On: Jako loni Přicházejí mravenci Zvláštní komando jara Protančí kuchyní Zdrží se ve skříni Obsypou sladkou sklenici Naoko zkoušejí nové cesty Ale vždycky se nakonec dávají starými Jako loni Stojím tu nad nimi S hadry a spreji S jadernou fyzikou za zády Se svými sponzory (Newtonem Leonardem Coca-colou) A připadám si jako nahý V naší kuchyni se dějí věci Které už 500 let nemáme pod kontrolou Oni: Jako loni Ženeme se my mravenci Zvláštní komando jara Ženem se k slunci Pláněmi Vůněmi Nejroztodivnějšími skulinami Naoko zkoušíme nové cesty Ale vždycky se nakonec dáváme starými Marie Marie už nechce nikoho... Jen tak setrvávat na okraji dnů A nepouštět se do hloubky Opřít se oběma nohama o zem A zůstat při tom nad věcí Marie už nechce nikoho... Vzrušovat a dráždit se od pasu nahoru A přitom omdlít slastí Naplno žít - do polosyta Marie už nechce nikoho... Hrát si s čísly Obhlížet statistiky Nedomýšlet hrůzu ze zpráv Laskat se s tabulkami Počítat průměrný věk jako svůj vlastní Marie už nechce nikoho A tak teď nemá ani sebe... Kompromisy I Hanka už je na tom stejně Je rozhodnutá neochvějně Nedělat více jako kdysi Kompromisy Bude žít sama v malém bytě V pevnosti ze snů za zdmi nářků I Marta už je na tom stejně Už nemá sílu na přetvářku I Zdenka už je na tom stejně Svou náruč by ti nenabídla Připadá si tak vymačkaná Jak tuba holicího mýdla Dobře se pamatují na ty neděle Kdy se k nim slétávali andělé Svalnatí Silní Drobní Při těle Andělé... Dnes by jim anděl byl spíš pro smích A žádná by se po něm neohlídla Stejně by zase zmizel pěkně po svých Zbyly by po něm jenom přistřižený křídla Jaké to je? Jaké to je Mít na všechno názor? Vědět a určovat Odpovědně řídit Být si jistý? Jaké to je Vyznat se v mravencích V politice I v lásce jak ji cítí ženy? Jaké to je Být ve vesmíru jednou nohou Zavěšený A myslet si že jsem mucholapka Na niž sedá moudrost? Jaké to je Víc vědět než přemýšlet Víc rozhodovat než pochybovat Víc soudit než litovat Být si jistý? Rozumět řeči ptáků Nebo je alespoň dokázat neposlouchat Když začnou zpívat... Jaké to je Nesbírat v lese tajemství jako houby Jen občas zakopnout o prašivku Usmát se nad tím A nožíkem pomaličku seškrábnout z boty Zbytek podhoubí do jehličí? Kámásútra Všichni muži by ji chtěli učit Jak to má dělat Zázraky těla Má na to přece roky i boky Všechny holky kolem chtějí radit Jak to má dělat Zázraky těla Má na to přece roky i boky Ona se však milovává Jenom v jedné poloze: S rukou na srdci S hlavou v obloze... Zázraky těla... Poezie Všichni spali a do ticha se ozývalo jen tenké klapání počítačové klávesnice Báseň se pomalu objevovala na obrazovce přede mnou A potom přišel kocour kterého jsem neviděl třicet let A opatrně se uvelebil pod stolem u mých nohou... Žiju Žiju tak daleko tak vysoko kam oko dohlédne kam ucho doslechne představa doběhne paměť nevyhasne čas dovolí Žiju tak vysoko tak daleko kam antény dosáhnou hvězdy doblikají a černé nejčernější díry dozejí čas dovolí Tak daleko tak vysoko A ani o slepičí krok ani o měňavku dále - Bezbřehá omezenost! Žiju... Strašidla Stačí se zastavit a zavřít oči Zatajit dech a nastražit uši Cítíš jak ve spáncích tepou a buší Vcházejí aniž´s je zahlídla - strašidla! Bez nich však běsnění nastokrát sílí V měsíční krajině za malou chvíli Svírá mě prázdnota prořídlá: Kdepak jste strašidla?? Buďte tu se mnou hrozte a děste Taste své ohně a řinčící žestě Hněťte mě v těstě a jezte a jezte - Chytejte si mě za křídla - Strašidla... Fantazie Když zavřu oči Je ve mně malá Tovární hala: Běžící pásy - armáda s pásy! Výkonné stroje A tady: Sklady A kóje Tovární hala Malá Ale moje... Soukromá záležitost Hle - má drobná bradavka uvízla kousek od tvého oka Dotkneš se - šíří se poplašné zprávy v mém těle A hodiny se bezhlavě rozběhnou k večeru k zítřku k smrti... Ale mravenec v trávě se za námi neohlédne A ani slunce neuhne z dráhy... Přestávka Zkusme mlčet Neříkat nic Neodpovídat Nehlásit se Ne-ko-mu-ni-ko-vat! Každý přece v zásadě ví co má dělat Máme své úkoly a role Ve školách rozdáme dětem zatím knihy Zdravit se můžeme jemnými gesty Úsměv řekne mnohé - a naopak Zkusme mlčet Vyjmout špunty slov z uší Špunty uší z hlavy V hlavě jarní úklid vyprat záclony frází vyházet staré slogany a klišé vytřepat prošlé definice Zkusme mlčet Po čase stejně někdo nevydrží S kouřem z cigarety mu do vzduchu uklouzne i nějaká hláska a začne to všechno znova - Ale ta přestávka by nám mohla prospět... Zrcadlo Někdy si říkám: Hlupáci zmoudří Oškliví lidé zkrásní Malicherní se ztratí Chamtiví se zamknou v sejfech Nepřející se zalknou Hltaví zadáví Ukrutní se seknou Závistiví zblednou Pomlouvačným upadne jazyk Lhářům tvář Sebejistí ztratí hlavu Chladní rozvahu Zbabělí se zbaví strachu Bezhlaví ho najdou Podezřívaví se udají A panovační začnou sloužit něčemu dobrému... Ale pak si říkám: Nač tolik iluzí Podívej se sám na sebe! Nanečisto Každý den získávám nové zkušenosti S tebou už umím mluvit beze slov Přestal jsem kouřit Nehádám se Odstranil jsem chyby Kdekdo mi odpouští Už jsem i proti potratům (Po tom všem co se stalo) I proti trestu smrti A taky proti zabíjení zvířat (Ty metry salámů, co jsem kdysi snědl!) Kdybych měl ještě jeden život To už bych věděl jak na to To už byl uměl žít...
Poslední aktualizace byla provedena 28. prosince 2002