Jenom zpívám
autoři alba
poděkování
české texty
anglické texty
recenze
- Dětské dostihy 3:12
- Na pikolu 2:10
- Potkalo to anděla 3:27
- Podzim 3:04
- Bloudím 2:08
- Máš málo času 2:40
- Napočtvrtý 3:25
- Analfabet 2:10
- Lady Godiva 2:18
- Podivný Hamlet 3:38
- Rybí pláč 4:28
- Jsi zakletá 2:29
- Stínové divadlo 3:02
- Jenom zpívám 3:48
- Polojasno 2:43
- Africkej smutek 3:25
- Předvánoční koleda 3:23
- Zůstaň mi v hlavě 2:31
- Nejtišší 3:30
- Ještě tak pejska 3:01
- Blues pro věřitele 2:07
Texty, hudba, zpěv a klavír: Jan Burian
(S výjimkou písní Bloudím a Zůstaň mi v hlavě (hudba: Randy Newman),
Podivný Hamlet (hudba: Vladimír Mišík) a Předvánoční koleda (hudba: Petr Skoumal)
Natočeno ve studiu R + R, Praha 1996 - 1997
Zvuk: Petr Mayer
Mastering: Studio Svengali, Praha
Grafika: Bohuslav Šír
Fotografie a koncepce obalu: Miro Švolík
Kostým: Alexandra Švolíková
Vydalo: INDIES
Překlady do angličtiny: Derek Paton
Autor zvlášť děkuje Karlu Prokešovi, Janu Wránovi a Pavlu Klusákovi za konstruktivní kritiku a Petru Mayerovi za inspirativní myšlenky a trpělivost při jejich uskutečňování.
Někdo ti potají
Ustřih pár copánků
Moc tě to nebolí
Já se však ze žalu
Postřelím do spánku
Stříkací pistolí
Trojstěžník ztroskotal ve staré vaně
Cínová armáda složila zbraně
Nějak se nevrací
Dva koně houpací
Z posledních dětských dostihů
Ze zbytku stavebnic
Stavím si přístěnek
Ke svému podnájmu
Stala ses královnou
Mrkacích panenek
Tak ti ho pronajmu
Trojstěžník ztroskotal ve staré vaně
Cínová armáda složila zbraně
Přesto se nenudím
Zítra se probudím
Se žravou dámou v posteli
Hrajeme si na pikolu
Deset dvacet třicet dní
A tak nejsme nikdy spolu
Je to hříčka výstřední
Marně čekám s gladiolou
Marně šeptám: Mám tě rád
Před pikolou za pikolou
Nikdo nesmí stát
A tak pikám pikám vztekle
A hned jak tě zapikám
Ztratím se ti někde v pekle
A ty zmizíš bůh ví kam
Budeme se hledat věčně
Každej už to dávno ví
Já se schovám k jiný slečně
Ty k jinýmu pánovi
Marně čekám s gladiolou
Marně šeptám: Mám tě rád
Před pikolou za pikolou
Nikdo nesmí stát
Potkalo to anděla
Padal v rytmu pomalém
A ty jsi ho viděla
S rozmláceným rogalem
Potkalo to anděla
Nebeskýho vyslance
A ty jsi ho viděla
V kolemřvoucí záchrance
Poprvé jsi věděla
Jen to jedno jediné
Když to potká anděla
Nikoho to nemine
Řeklas tenkrát: Ach bože!
Dneska nejdu do kina
Což byl důkaz toho že
Chyběla ti rutina
Teď když spatříš anděla
Lítat v božským svazarmu
Už jsi dávno dospělá
Mrkneš tam jen potajmu
Tak svedeme to na podzim
Když vzdalujem se sobě
Když ty sama a já sám sním
O provaze a skobě
Tak svedeme to na listí
Když uschnou naše slova
Ať nikdo jinej nezjistí
Že nechcem začít znova
Tak svedem to na louži
Když jsme se utopili
V hloupostech po nichž netouží
Milenci ani chvíli
Tak svedeme to na vítr
Když hasnem jako svíčky
Pak půjdem zvedat půllitr
Vymejšlet slovní hříčky
Tak svedeme to na mlhu
Když se už hledat nechcem
Na déšť na šedou oblohu
Svedem to Jde to lehce
Tak svedeme to na mrazy
Když studěj naše dlaně
Když polibky jsou úrazy
Co chutnají jen slaně
Já v práci pít vždycky odmítám
Zásadně odmítám pít
Možná si dám sem tam ňákej rum
S tím se dá žít
Cestou domů pak zajdu rád
Hlavně na víno
Čas prchá a já si zůstávám stát
Mám zavříno
Bloudím bloudím
Dávno už nehledám cíl
Bloudím bloudím
Každej den o chvilku dýl
Dřív jsem si celý noci čet
Bál jsem se ztrácet čas
Patřil jsem k těm co chtěli změnit svět
Svět změnil nás
Teď je mi fajn - práce končí v pět
Co víc mám od ní chtít
Možná si dám sem tam ňákej rum
S tím se dá žít
Bloudím bloudím
Dávno už nehledám cíl
Bloudím bloudím
Každej den o chvilku dýl
Jsi jako kytka z papíru
Nevadne ani nevoní
Máš málo času na víru
I když tě nikdo nehoní
Jsi slunce který nepálí
Na propagačním obrázku
Díváš se na svět zpovzdálí
Máš málo času na lásku
Jsi vločka která nezebe
Za předvánoční výlohou
Máš málo času na sebe
A jinak nemáš nikoho
A tak máš ode všeho míň
Než by se kdysi mohlo zdát
Život je krápníková síň
Jen samej stín a samej chlad
Obzor už se koupe v krvi
Slunce už tu dávno není
Beru si tě napoprvý
Začlo hvězdný představení
Konfety a zlatý stuhy
Meteory chvosty komet
Beru si tě napodruhý
Je to jako plamenomet
Slunce svítá do světnice
Žhavě stoupá přímo z pekla
Beru si tě do třetice
To abys mi neutekla
Beru si tě napočtvrtý
Jenom ve snách vracíš se mi
Ráno - lehký závan smrti
Slunce se zas řítí k zemi
A co když i mně
Dávno zemřelí
Chtěli zanechat znamení?
Já nerozumím
Starejm nápisům
Je to pro mě jen kamení
Chodím dál kolem zdí
Nevnímám ač se dívám
Vytuším tajemství
Víc se však nedovídám
Já analfabet
Dám se do běhu
Před tou magií příběhů
Běžím dál kolem zdí
Jenže Čas nepředbíhám
Zkouším psát poselství
Marně však ruce zdvíhám...
Proč se svlíká a proč sedá
Nahá Lady na koně?
Copak v tomhle světě hledá
Nepodobná madoně?
Prsním právem Vlajkou s klínem
Dneska město dobývá
I ten Měsíc za komínem
Šeptá: Lady Godiva!
Nejkrásnější žena světa
Odhodila košilku
Nahá pravda Holá věta
Vládne aspoň na chvilku
Ráno přijde baldachýnem
Přikrýt vlajku s klínem král
Chrámy začnou vrhat stínem
Zase půjde všechno dál...
Podivný Hamlet
Přešlapuje Breptá
Že prkna znamenají svět
Snad ztratil paměť
Už se na nic neptá
Motá se v labyrintu vět
Z propadla křičí vzteklý nápověda
V lóžích se hroutí divadelní věda
Za scénou Ofélie hystericky vřeští
Šedivý ředitel svůj vlastní konec věští
Většina diváků však zachovává klid
Kdo nezná scénář myslí že to tak má být
Hamlet se diví
Vzniklé situaci
Moc dlouho ale nezírá
Zvládne to smyslem
Pro improvizaci
I bez pomoci Shakespeara
Jde rovnou na věc - Urve klopy saka
Žongluje s lebkou Čelist tupě cvaká
Oplzlou anekdotou začne další fáze
Roztříská kulisy a padá do extáze
To všechno si teď může klidně dovolit
Kdo nezná scénář myslí že to tak má být
Publikum tleská
Někdo volá: Sláva!
Jak fantastické pojetí!
Veliký Hamlet
Před ním poklekává
A nebrání se dojetí
Paměť se vrací Herec zvedne hlavu
A pak se zeptá nadšeného davu
Hlasem co připomíná maňáska:
Kolik je hodin? To je otázka!
Kolik je hodin? To je ta otázka!
Můj psychiatr konstatuje chladně
Že jsem se dostal do stresu
Já si spíš myslím že jsem prostě na dně
Stávám se rybou mlčky nenápadně
A tenhle pocit vážně nesnesu
Můj psychiatr říká: To se spraví
Nutí mně prášky na nervy
Já ale toužím skočit do Vltavy
A začít plavat přes jezy a splavy
Jak olejovka prchlá z konzervy
Chci hasit žízeň kapkou deště
A potom slíbat růžím růž
Chci říkat ještěrkám své ještě
Chci říkat užovkám své už
Můj psychiatr říká že moc piju
Ty zase že jsem zkrátka cvok
To prosím s tebou už pár pátků žiju
Pěstuješ si mě ve svém akváriu
Chytáš mě do svých nalíčených ok
Oběma se vám v hlavách nerozsvítí
Nevíte co je rybí pláč
Nemáte zdání co ta ryba cítí
Když se zas mrská v telefonní síti
Když se z ní stává zavináč
Jsi zakletá
Marně to zkouším
S kouzelným proutkem
Vzpomínek
Už od léta
Toužívám vzkřísit
Na holé skále
Ohýnek
V kouzlech je ale spousta imitací
Bylo mi třeba líto zabít kočku
A tak ta moje kůra vymítací
Smrskla se na jednu trapnou slzu v očku
Namísto mandragóry Býčí krev
Hřebíček skořici a žár
Potmě ti recituju Noční rybí zpěv
Kouřím jak místní lihovar
Jsi zakletá
A já se vkládám
Do výhně ze tvých
Kolínek
Už od léta
Toužívám vzkřísit
Na holé skále
Ohýnek
Stínové divadlo na tapetách
Slunce se vykradlo a ty máš strach
Co tě to popadlo
Vždyť slunce nespadlo
Ráno zas vymete vesmírnej prach
Ráno zas uklidí z oblohy děs
A pak jí navlíkne blankytnej dres
Co tě to popadlo
Je to jen divadlo
Stínové divadlo - kosmickej ples
Ráno zas vybílí z mlhovin čmoud
A tak nás na chvíli zbavuje pout
Co tě to popadlo
To slunce nespadlo
Jen někde na nebi vypnuli proud
Na vědecké konferenci
U velkýho stolu
Řeklo se že opeřenci
Padaj s nebe dolů
Dávno vídám padat ptáky
Z nebetyčné výšky
Dělaj vzduchem klikyháky
Na pařátech plíšky
Když se zbaven imunity
Vracím z procházky
Padaj ptáci Padaj mýty
Padaj otázky
Všechno padá co peří má
Já nedělám nic
Jenom zpívám Jenom zpívám
Z překouřených plic
Na vědecké konferenci
Omdlel jeden docent
Vedeme ho v evidenci
Je jich deset procent...
Se stoletým kalendářem
V uragánu cigaret
Obracím se na hvězdáře
Vysedávám u karet
Zase bude polojasno
Zase bude jako teď
Všechny moje smysly žasnou -
Nesmyslná předpověď
Polojasno - polotemno
Polosměšno - napůl splín
I ty budeš napůl se mnou
Než tě zpola opustím
Jiní možná sotva hlesnou
Já už Jinej nebudu
Já chci slyšet zprávu přesnou
Přímo ránu osudu
Zase bude polojasno
Polotovar poločas
A pak jednou hvězdy zhasnou
Napůl dřív a napůl včas
Jeden můj známej je černoch
Černej jak africká tma
Občas ho popadne smutek
Smutek jak africká poušť
Je ale sám k sobě tvrdej
Tvrdej jak slonová kost
Na krk si pověsí foťák
Vydá se na Karlův most
Dělá že neumí česky
Začne se anglicky ptát
Kudy se dostane k Flekům
A nebo na Pražskej hrad
Kolem se hromadí zástup
Celej ten bělošskej kmen
Náčelník bojovník šaman
Snad i pár divošskejch žen
Mluví s ním řečí svejch otců
Posuňků grimas a gest
Co čekat od domorodců
V Praze v tý matičce měst?
A ten můj známej je černoch
Černej jak uhelnej sklad
Pomalu ztrácí svůj smutek
Zvolna se začíná smát
Zas budou vánoce
Kdekdo je před problémem
Jak urvat alespoň
Tu hvězdu nad Betlémem
Jak vyhrát na frontě
A sehnat to co není
Zas budou vánoce
Ty svátky zapomnění
Zas budou vánoce
Ty svátky vkladních knížek
Dav najde Ježíška
A hned ho sejme z kříže
Bude z něj manekýn
Tak do výkladních skříní
Nade vším zakrouží
Solventní cherubíni
Zas budou vánoce
Těžko jít proti větru
Dveře se zavřely
Kdo na to doplatí?
Těhotná Marie
Mačká se někde v metru
Bojím se miláčku
Mám strach že potratí
Nejdeš mi z hlavy Ne a ne!
Tak si tam teda zůstaň napořád
Nic zlýho se ti nestane
Můžem tam spolu rozmlouvat a spát
Bude to lepší než jít na sídliště
V mý hlavě straší jen mdlej duch
Občas tam potkáš zatoulaný klíště
Jinak už žádnej cizineckej ruch
Staneš se v mozku hlavní závitnicí
A vrchním soudcem všech mejch vnitřních bojů
Dotáhla bys to nejdýl po měsíci
Na ministryni neuronových spojů
Držím to místo vlastně celý roky
Má tolik krásnejch perspektiv
V mý hlavě poznáš samý príma cvoky
Máme tam dobrej kolektiv
Bohové promluví
Člověk je neslyší
Ze všeho na světě
Oni jsou nejtišší
Zbytečně potají
V zahradách klečím
Co když jen šeptají
Tajemnou řečí?
Zapraská v éteru
Chápu se sluchátek
Zbytečně otáčím
Knoflíkem nazpátek
Co když ta znamení
Rušičky ruší?
Jsme příliš zmatení
Hluční a hluší...
Ještě tak hlídat děti sousedům
Ještě tak dojít starejm pro oběd
Ještě tak věřit televizním snům
Ještě tak v pátek nikam neodjet
Ještě tak uhlí ztěžka vynosit
V rádiu hlídat předpověď
Ještě tak uklízet jen pro pocit
Že s prachem zmizí z bytu všechna šeď
Ještě tak tajně hledat inzerát
Odepsat by však bylo neslušné
Ještě tak vzít si k sobě pejska snad
Ještě tak pejska - člověka už ne
Zpívám si někdy jen tak v duchu
Několik podezřelejch vět
Že jsem si půjčil trochu vzduchu
A taky celej tenhle svět
Zpívám si že se nevyplácí
Nadělat takhle velkej dluh
Že se to potom těžko splácí
A kdo je věřitel ví Bůh
Zpívám si někdy polohlasem
Když mívám z temnejch stínů strach
Že tuhle půjčku splatím časem
A nejspíš v tvrdejch minutách