Psaní

UMĚLÝ SVĚT HUDBY VYDAVATELSKÝCH FIREM

Krást se nemá. Jenže, jak víme, krade se. Nemám teď na mysli ani kapsáře ani tuneláře, jde mi o hudbu, protože jsem písničkář a člověk si má zametat před vlastním prahem.

Velké vydavatelské firmy vyhlásily před časem heslo Kopírování zabíjí hudbu! a pověřily dokonce některé zpěváky, s nimiž mají obchodní smlouvy, aby to heslo šířili. Kopírováním hudby ji prý zabíjíte. Rozpor je obsažen už v tom hesle – když něco kopíruji, tak to přece nezabíjím, nýbrž rozmnožuji. Kdyby těm firmám šlo o muziku, bylo by asi všechno v pořádku Jim jde však jen a jen o peníze. Proč se to nepřizná, je nasnadě. „Kopírování zabíjí naše prachy!“ by nebylo moc šikovné heslo. Řekli bychom si - hm, to je nám tedy líto, ale rozhodně bychom neměli pocit, že děláme něco špatného, když si legálně kopírujeme cédéčko na legálně zakoupený prázdný disk, legálně zakoupenou a zdaněnou vypalovačkou.Velkým firmám prostě dochází dech, a tak to chtějí svést na někoho jiného.

Jenže ony to byly, kdo z našich písniček udělal průmysl, ony vymyslely ty závody, podle nichž je nejlepší nahrávka ta, která se nejvíc prodává. Ony vytvořily umělý svět, v němž hudba už není nic jiného, než šikovná upoutávka na možnost nákupu desky nebo kazety, tak zvaného "nosiče". K obchodní dokonalosti většiny písniček, kterými se takto snaží vydělávat, už chybí jen slogan: Kupte si mou desku, kupte si mou desku!!! Ale nebojte se, časem se dočkáme…

Zatím bychom se v rámci tohoto trendu mohli spokojit s písničku Zatracený kradení, jíž natočila na své album tuzemská skupina s názvem Support Lesbiens a v níž se autoři přímo zabývají zmíněným vypalováním cédéček.

Dovolím si citovat z textu v umravněném českém překladu: „Dávám ti šanci zatímco tančíš…skoncovat s tím zatraceným kradením věcí, který děláme, jinak ti vrazím pěst do řiti a tohle CD taky.” V písničce se také zpívá něco o tom, že někdo někoho odpráskne beze svědků a podobně. Skupina Support Lesbiens hraje středně tvrdou rockovou hudbu a posluhuje zřejmě své firmě až do sebezničení. Tytam jsou doby, kdy být rockerem znamenalo nebýt konformní.

Co je nejsmutnější - styl téhle kapely, postupy, které používá, způsob, jakým zpěvák zpívá, ve mně už dlouho vzbuzuje pocit, že není původní. Kdo někdy slyšel třeba britskou kapelu The The ví, co čem mluvím. Kdybych se nebál, že dostanu tu kulku, jíž zpěvák v písni vyhrožuje, řekl bych, že na tom, co dělají Support Lesbiens není původního nic, že je to celé kradené. A krást se nemá. Ale já to neříkám, jen si to dál myslím a ani nevolám na Nejvyšší kontrolní úřad. Pro uklidnění bych aspoň rád těm hochům slíbil, že si jejich hudbu opravdu kopírovat nebudu. To si radši přepálím originál, britské The The. Ti hrajou opravdu moc hezky.

Jan Burian
MFDnes, 19. března 2004


Nyní se nacházíte zde: hlavní stránka > psaní > Umělý svět hudby vydavatelských firem
HLAVNÍ MENU kdo je kdo pozvánka hudba film / televize psaní obrázky historie chcete mě? kontakt english deutsch icelandic danish estonian swedish aaland	Psaní UMĚLÝ SVĚT HUDBY VYDAVATELSKÝCH FIREM Krást se nemá. Jenže, jak víme, krade se. Nemám teď na mysli ani kapsáře ani tuneláře, jde mi o hudbu, protože jsem písničkář a člověk si má zametat před vlastním prahem. Velké vydavatelské firmy vyhlásily před časem heslo Kopírování zabíjí hudbu! a pověřily dokonce některé zpěváky, s nimiž mají obchodní smlouvy, aby to heslo šířili. Kopírováním hudby ji prý zabíjíte. Rozpor je obsažen už v tom hesle – když něco kopíruji, tak to přece nezabíjím, nýbrž rozmnožuji. Kdyby těm firmám šlo o muziku, bylo by asi všechno v pořádku Jim jde však jen a jen o peníze. Proč se to nepřizná, je nasnadě. „Kopírování zabíjí naše prachy!“ by nebylo moc šikovné heslo. Řekli bychom si - hm, to je nám tedy líto, ale rozhodně bychom neměli pocit, že děláme něco špatného, když si legálně kopírujeme cédéčko na legálně zakoupený prázdný disk, legálně zakoupenou a zdaněnou vypalovačkou.Velkým firmám prostě dochází dech, a tak to chtějí svést na někoho jiného. Jenže ony to byly, kdo z našich písniček udělal průmysl, ony vymyslely ty závody, podle nichž je nejlepší nahrávka ta, která se nejvíc prodává. Ony vytvořily umělý svět, v němž hudba už není nic jiného, než šikovná upoutávka na možnost nákupu desky nebo kazety, tak zvaného "nosiče". K obchodní dokonalosti většiny písniček, kterými se takto snaží vydělávat, už chybí jen slogan: Kupte si mou desku, kupte si mou desku!!! Ale nebojte se, časem se dočkáme… Zatím bychom se v rámci tohoto trendu mohli spokojit s písničku Zatracený kradení, jíž natočila na své album tuzemská skupina s názvem Support Lesbiens a v níž se autoři přímo zabývají zmíněným vypalováním cédéček. Dovolím si citovat z textu v umravněném českém překladu: „Dávám ti šanci zatímco tančíš…skoncovat s tím zatraceným kradením věcí, který děláme, jinak ti vrazím pěst do řiti a tohle CD taky.” V písničce se také zpívá něco o tom, že někdo někoho odpráskne beze svědků a podobně. Skupina Support Lesbiens hraje středně tvrdou rockovou hudbu a posluhuje zřejmě své firmě až do sebezničení. Tytam jsou doby, kdy být rockerem znamenalo nebýt konformní. Co je nejsmutnější - styl téhle kapely, postupy, které používá, způsob, jakým zpěvák zpívá, ve mně už dlouho vzbuzuje pocit, že není původní. Kdo někdy slyšel třeba britskou kapelu The The ví, co čem mluvím. Kdybych se nebál, že dostanu tu kulku, jíž zpěvák v písni vyhrožuje, řekl bych, že na tom, co dělají Support Lesbiens není původního nic, že je to celé kradené. A krást se nemá. Ale já to neříkám, jen si to dál myslím a ani nevolám na Nejvyšší kontrolní úřad. Pro uklidnění bych aspoň rád těm hochům slíbil, že si jejich hudbu opravdu kopírovat nebudu. To si radši přepálím originál, britské The The. Ti hrajou opravdu moc hezky. Jan Burian MFDnes, 19. března 2004
Poslední aktualizace byla provedena 6. března 2004