Psaní
SVOBODA JE OTROCTVÍ
V některých evropských městech zkoušejí zrušit dopravní značky a automobilisté řídí jen podle citu. V Británii, v Holandsku a v Dánsku s tím mají údajně překvapivě dobré výsledky, lidé jezdí ohleduplněji. Stejně prý normálně nemohou stačit sledovat to množství dopravních značek, chudáci!
To například nás v ulici Na Ořechovce jen tak něco nezaskočí. Ulice je dlouhá necelý kilometr a půl a máme na ní celkem šedesát čtyři dopravních značek a několik zpomalovacích pruhů. Ty jsme si tam instalovali určitě i proto, abychom si v klidu stačili všechny značky prohlédnout. Abychom si to, jak se teď módně říká, pěkně užili. Mimochodem – šestnáct značek se týká nejvyšší povolené rychlosti, která tady osciluje od pohodlných 20 km za hodinu až k závratné čtyřicítce. Pro jistotu jsou zde, jak jsem se dozvěděl z novin, rozmístěny i kamery, které vás vyfotografují, kdybyste si náhodou některé z cedulí nestačili v tom fofru všimnout, anebo jste omylem místo na brzdu šlápli na plyn. Ale pozor! Pokud si myslíte, že pak bude následovat situace, jakou známe z těch humorných televizních pořadů, tedy že za vámi někdo přijde, s šibalským úsměvem vás dloubne pod žebra a ukáže na skrytou kameru, jako že to byl jen vtip, pak jste na omylu. Naopak! Pošlou vám obsílku a vy budete muset za nimi. A oni vám tam třeba ukážou fotografii, na níž je vaše žena s milencem, jak uhánějí šedesátkou a ona se bezstarostně směje. Anebo na té fotce budete vy, zaplatíte pokutu a vezmou vám jakési „body“. V důsledku toho pak třeba nebudete moci vykonávat své povolání, pokud se bez auta neobejdete.
Takhle my tady žijeme! Bez příkazů, zákazů, návodů, doporučení, směrnic a skrytých kamer to neumíme. Naše štěstí – muška jenom zlatá – skončí v pavučinách, které si sami na sebe vytrvale splétáme. I uzounká hradčanská ulička U kasáren, donedávna obousměrná, takže řidiči se museli navzájem domlouvat a dávat si přednost, aby mohli projet, byla před časem zohyzděna značkami. Dnes už se tam nikdo na ničem nedomlouvá, vládne tam jasný jednosměrný provoz. Jen vojenská jednotka Hradní stráže se občas, sešikována, pouští zakázaným směrem (tomu tedy už vůbec nerozumím!) a člověk v autě, jedoucí podle značek, pak musí zacouvat, anebo ohrozit hladký průchod jednotky NATO, což by se nám všem mohlo jednou vymstít.
Co by se asi stalo, kdybychom dopravní značky odstranili i u nás? Já to tedy opravdu odhadnout nedokážu. Nestalo by se nejspíš nic. Potenciální zločinci by se podobně jako teď proháněli po ulicích bez skrupulí dál v protisměru a my ostatní bychom museli víc koukat na chodce a méně na tachometr a na značky kolem... Jenže takovéhle experimenty u nás zkoušet nemůžete, tady není žádná Británie, Holandsko nebo Dánsko! Chtělo by to spíš nějakou vyhlášku, pořádně to prodiskutovat v parlamentu, v tisku, na veřejnosti a vůbec – ale na to u nás naštěstí nikdo nemá čas, máme na starosti důležitější věci. Možná by to za nás mohli udělat ti byrokrati v Bruselu, co kdyby nám třeba v této věci poslali nějaké instrukce, možná doslova směrnice? My bychom mezitím mohli promyslet, jak by měla vypadat značka, která by oznamovala začátek zóny bez značek… Pak by se vidělo, jak to půjde.
Inu, svoboda je otroctví!
Jan Burian
psáno pro Pražský deník