Psaní

Sága o cestě na Island - recenze

Myslím, že mě Island změní…

Islandská mozaika

Podivné fotografie zdobí obálku knihy písničkáře Jana Buriana (nar. 1952) Sága o cestě na Island: kostel s hřbitovem a na něm místo náhrobku bílá kovová postel. Jak se ale dočtete uvnitř knihy, podobně surrealisticky upravená místa posledního odpočinku nalezl Burian na Islandu ještě nejméně dvě…

Burianova maminka, divadelnice a spisovatelka Zuzana Kočová (1922-1988), nazvala Island „zemí ohně a ledu"` a z okouzlení nad magickou atmosférou ostrova se vypsala ve své Chvále putování (1984), poetickém cestopisu z jeho odvážné osamělé návštěvy. Syn se v matčiných stopách vydal vyzbrojen zkušenostmi z vlastních cestopisných repor-táží z Paříže, New Yorku a Dánska (Dědicovo putování,1990; Cokoli o New Yorku,1991; Cokoli o Dánsku,1992; Soukromá zpráva z Aarhusu,1993) i obsáhlým studiem dostupných pra-menů. To vše teď spolu se zážitky z loňského měsíčního pobytu na Islandu sloučil v útvar, který by si více než ozna-čení sága zasluhoval asi název islandská mozaika.

Jenže v tom je ta jemná ironie: hrdinské ságy patři islandské minulosti a ta; i když stále po svém formuje zdejší život, vyhlíží často stejně paradoxně jako ony postele na islandských hřbitovech. A právě pro vyhledávání a zaznamenáváni takových paradoxů minulých i přítomných má Burian mimo-řádně vyvinutý smysl: Jeho cestopis nevyniká dramatičnosti zážitků či objevováním neznámého je spíše osobním podě-lením se o setkání s konkrétními lidmi; o úvahy, které přitom člověka napadnou, o kouzlo poezie nechtěného, vznikající z konfrontace zážitků vlastních a cizích.

Příprava, kterou Burian tentokrát své cestě věnoval, byla opravdu důkladná a našla svůj odraz i v knize. Najdete v ní věcné informace o přírodních podmínkách, obyvatelstvu, kultuře; význačných osobnostech, historii, o české kultuře na Islandu a islandské v Čechách a bůhví o čem ještě. Na rozdíl od Zuzany Kočové nepoškodil Burian svůj fotoaparát jako ona při pádu do moře, a tak mohla knihu doprovodit kromě řady mapek a obrázků i téměř třicítka barevných fotografií, přece jen zprostředkovávajících i onu „nezachytitelnou krásu přírody" ostrova a také děl několika jeho umělců. Když se na ně dívám, chápu, proč si mohl Burian už půl roku před cestou říkat: „Myslím, že mě Island změní"…

Jan Lukeš
Nové knihy, 19.7.1995


Nyní se nacházíte zde: hlavní stránka > psaní > Sága o cestě na Island
HLAVNÍ MENU kdo je kdo pozvánka hudba film / televize psaní obrázky historie chcete mě? kontakt english deutsch icelandic danish estonian swedish aaland	Psaní Sága o cestě na Island - recenze Myslím, že mě Island změní… Islandská mozaika Podivné fotografie zdobí obálku knihy písničkáře Jana Buriana (nar. 1952) Sága o cestě na Island: kostel s hřbitovem a na něm místo náhrobku bílá kovová postel. Jak se ale dočtete uvnitř knihy, podobně surrealisticky upravená místa posledního odpočinku nalezl Burian na Islandu ještě nejméně dvě… Burianova maminka, divadelnice a spisovatelka Zuzana Kočová (1922-1988), nazvala Island „zemí ohně a ledu"` a z okouzlení nad magickou atmosférou ostrova se vypsala ve své Chvále putování (1984), poetickém cestopisu z jeho odvážné osamělé návštěvy. Syn se v matčiných stopách vydal vyzbrojen zkušenostmi z vlastních cestopisných repor-táží z Paříže, New Yorku a Dánska (Dědicovo putování,1990; Cokoli o New Yorku,1991; Cokoli o Dánsku,1992; Soukromá zpráva z Aarhusu,1993) i obsáhlým studiem dostupných pra-menů. To vše teď spolu se zážitky z loňského měsíčního pobytu na Islandu sloučil v útvar, který by si více než ozna-čení sága zasluhoval asi název islandská mozaika. Jenže v tom je ta jemná ironie: hrdinské ságy patři islandské minulosti a ta; i když stále po svém formuje zdejší život, vyhlíží často stejně paradoxně jako ony postele na islandských hřbitovech. A právě pro vyhledávání a zaznamenáváni takových paradoxů minulých i přítomných má Burian mimo-řádně vyvinutý smysl: Jeho cestopis nevyniká dramatičnosti zážitků či objevováním neznámého je spíše osobním podě-lením se o setkání s konkrétními lidmi; o úvahy, které přitom člověka napadnou, o kouzlo poezie nechtěného, vznikající z konfrontace zážitků vlastních a cizích. Příprava, kterou Burian tentokrát své cestě věnoval, byla opravdu důkladná a našla svůj odraz i v knize. Najdete v ní věcné informace o přírodních podmínkách, obyvatelstvu, kultuře; význačných osobnostech, historii, o české kultuře na Islandu a islandské v Čechách a bůhví o čem ještě. Na rozdíl od Zuzany Kočové nepoškodil Burian svůj fotoaparát jako ona při pádu do moře, a tak mohla knihu doprovodit kromě řady mapek a obrázků i téměř třicítka barevných fotografií, přece jen zprostředkovávajících i onu „nezachytitelnou krásu přírody" ostrova a také děl několika jeho umělců. Když se na ně dívám, chápu, proč si mohl Burian už půl roku před cestou říkat: „Myslím, že mě Island změní"… Jan Lukeš Nové knihy, 19.7.1995
Poslední aktualizace byla provedena 28. prosince 2002