recenze vyhlašování cen Magnesia Litera,
v časopisu Reflex
č.18/2007 a na serveru Neviditelný pes
NA ŠPICI JSOU LITERY
Magnesia Litera má v televizním žánru „předávání kulturních cen“ asi nejvyšší úroveň.
Každoročně se předávají před televizními obrazovkami různé ceny: hudební, filmové, televizní, divadelní … Literatura se nedokázala v minulosti v televizi tak snadno prosadit oproti například kinematografii, jejíž Český lev si cestu na obrazovky našel už v roce 1994 a i přes různé výkyvy kvality patří ke stálicím programu České televize. Cena Magnesia Litera se uděluje od roku 2002 a její ambicí také bylo postavit se po bok Lvů, Andělů a Thálii. V zásadě se cíl podařilo splnit, ceny mají prestiž.
A co je v dnešní mediální době nutné: podařilo se dostat závěrečný ceremoniál na televizní obrazovky. Předávání cen tedy mohl divák vidět i minulou neděli, 22. dubna od osmi večer na ČT 2. Sobotní prime time na ČT 1, jako mají Čeští lvi, to sice není, ale kdo toto předávání letos viděl, zklamán nebyl.
Jak důležitá je osoba moderátora, dokazuje nejen permanentní hledání a nenacházení toho pravého v případě Andělů, ale potvrdil to i písničkář Jan Burian coby průvodce Magnesie Litery. Byl zdrženlivý, inteligentní, poučený a orientovaný v oboru (ale přitom stále s jistou dávkou zvídavé naivity) a naštěstí také vtipný. Nenutil se do bujarého show, zůstal sám sebou a to je asi nejdůležitější.
Jan Burian byl jako moderátor zábavný, a to i když v závěru zpíval a hrál na klavír.
Autenticita je ostatně pojem, který lze použít pro tón celého večera. Když ocenění přicházeli na pódium, nebylo v jejich „vystoupeních“ ani zbla teatrálnosti, touhy na sebe nějak upozornit – což jsou jevy, které provázejí jak Lvy, tak Anděly i Thálii. K vidění nebyly ani dojemné děkovačky „všem-ze-štábu, panu režisérovi, babičce i pánubohu“.
Literatura coby umělecký obor tu předvedla, že její síla je skutečně jen v pravdivosti zbavené všech společenských pentliček a tanečků. Výmluvně to dokázaly předtočené vstupy nominovaných, v nichž dokázali velice lapidárně a přitom inteligentně sdělit základní myšlenku díla či nějaký důležitý postřeh. Divák se tak o nominované knize, autorovi opravdu něco dověděl. A světe, div se: dokonce i proslov hlavního sponzora zastupujícího minerálku měl ducha a vtip v podobě verše napsaného na etiketě flašky.
Dobrému dojmu z večera přispěla i celkově zdrženlivá, až netelevizní atmosféra v sále Městské knihovny. Zatímco u Lvů, Thálií a o Andělech nemluvě je televizní přenos skoro tím prvním a hlavním, proč se akce vl astně pořádá, u Litery kamery působily tak, jak fungují například na koncertě vážně hudby: jsou tu proto, aby akci pouze divákům zdokumentovaly.
Autoři předávání cen ani režisér přenosu nijak netlačili na pilu „diváckosti“, snad při vědomí, že pořad stejně běží na ČT 2, a tudíž nějaký boj o diváka je vl astně zbytečný. Kdo má zájem, najde si k němu cestu. Schopnost nevnucovat se, to je v dnešní době, plné reklamního presingu, rovněž docela vzácnost.
Přidám ryze osobní dojem: při sledování jsem měl pocit, že v tomhle pořadu, mezi kulturními lidmi v sále, jsem jaksi „doma“. S takovými osobami, ať už jde o nakladatele, či autory, publicisty a lidi z branže, je milé se setkávat.
Andrej Halada, Reflex
CENY MAGNESIA LITERA
“Jdeme z kopce“ chtělo by se říct při sledování slavnostního předávání cen Magnesia Litera. Ponechme stranou rozpačitý dojem z finále, kterému bohužel ubralo na kráse moderování ( Jan Burian nedokázal bystře reagovat na poznámky hostů, jejich řeč tím leckdy vyšuměla do prázdna, v předem nahraných upoutávkách svévolně měnili jména nominovaných, namátkou Kratochvila za Kratochvíla atd.( Přece i intelektuální večer lze udělat noblesně a na úrovni, přitom ale svižně a s jistou dávkou gradace
Markéta Smílková, Neviditelný pes 26. dubna 2007