Psaní

RÁNA JAZYKA OTEVŘENÁ!

Prezidentské volby jako obyčejně nepřekvapily. Když se už už zdálo, že se budou moci média za nás za všechny pochlubit, že naši politici jsou schopni překonat všechny světové rekordy v nevychovanosti, ubrali na síle slov a obstrukcí a poměrně klidně absolvovali druhé kolo. A tak na Italy nebo Korejce pořád ještě nemáme. Díky odposlechům všech možných mikrofonů jsme se ovšem dostali o kus dál alespoň v jazykové oblasti. Pan ministr vnitra nám poměrně zřetelně ukázal, jak se mění naše mateřština a kterým směrem se její vývoj ubírá. Klidně mohl před svým kolegou z vlády použít zdvořilostní diplomatický opis a říci, že se tu „někdo bude ze svých činů zodpovídat“, ale on raději zvolil šťavnaté a přímočaré „někdo půjde bručet“. Média se pak většinou zabývala obsahem jeho vyjádření, to se dá pochopit, ale mne v tomto případě zajímá hlavně jeho forma. Sloveso „bručet“ je tu použito v přeneseném slova smyslu, tedy jako součást argotu – mluvy podsvětí. „Bručet“ pak zkrátka znamená totéž co „bejt v lochu“, „kroutit basu“ či „flastr“, „smrdět v báni“ případně „tyčet v tuhejch“. Když ministr vnitra něco takového vyřkne, přece to nebude náhoda! Politik jeho formátu má přece dneska všechno promyšlené. Jeho píár poradci a imagemakeři mu jistě poradili, že právě tím nečekaným přiblížením lidu může doložit své obrovské zaujetí pro práci v rezortu. Na první pohled z takového výraziva cítíte, že jeho uživatel nemůže být žádný nudný ouřada, že se nebojí jít do terénu, zná jazyk, jímž se tam hovoří, a neváhá ho pro jasnost svého vyjádření nekompromisně použít.
Možnosti, které v tomto směru náš jazyk ještě má, jsou nedozírné – prokázalo se to zvláště nyní, v čase kolem volby hlavy státu, ale i v budoucnu, kdy bude naše reprezentace stát v čele Evropské unie, se jistě máme na co těšit. Já bych v tom ani neviděl nic divného, že argot je některým našim politikům bližší než spisovná či obecná čeština. Jazyk – brána do duše...
Co když se třeba o Václavu Klausovi nebude napříště vždy hovořit jen jako o hlavě státu - vždyť může být také nazýván prostě „kápo“ nebo „šerif“, případně „čibálo, kterej má pod palcem hračana“. Pokud se vývoj jazyka nezastaví, můžeme se dočkat i následujících zpráv: Poslanec Snítilý se zdekoval z parlamentního klubu socanský sajtny, páč zaříznul Švejcara, a dal tak Jiřímu Paroubkovi sežrat hada. Ten mu to sbaštil. Poslankyně Olga Zubová nechce pustit páru, že se hodila marod, a betonuje, až Martina Bursíka vytočila do vrtule. Senátor Josef Novotný bonznul, že měl dostat mazání, že ale dělal krámy, jenže teď oni na něj, že jenom seká pyskem, a tak půjde k soudu. Předseda Jiří Čunek nevaří rajskou a nemá šajna, co je krachec, a kníže Karel Schwarzenberg si při tom všem ve vší úctě dává Franze Lehára...
Kdepak, přátelé, ani vývoj jazyka se nedá zastavit.
A tak jen starý otec Klapzuba, můj největší kandidát na prezidenta pro přímé volby v roce 2013, si nakonec vyndá fajfčiznu ze zubů, odplivne si a bručí (tentokrát v původním slova smyslu):
„I vy kakraholti, setsakrapes potvory, vy že byste tentonoc...?“

.Jan Burian
(pro Pražský deník, únor 2008)