Poesie
české texty
autoři alba
recenze alba
předmluva a doslov - reedice 2007
- S lodí jež dováží čaj a kávu (Konstantin Biebl)
- Tiše (František Halas)
- Verše (František Halas)
- Svatba (Fráňa Šrámek)
- Stařena (Fráňa Šrámek)
- Hřbitov (František Halas)
- Cirkus (Konstantin Biebl)
- Loučení (Jiří Dědeček)
- Sedí smutná paní (František Halas)
- Vodovod (Antonín Brousek)
- Improvisace kteréhosi ošklivého večera (Viktor Dyk)
- Slyšíš ty ptáky (Ivan Wernisch)
- Mrtvola v pralese (Josef Frič)
- Povídačka (Fráňa Šrámek)
- Procitnutí (Antonín Brousek)
- Vypadáš pobaveně (Jan Burian)
- To není náhlá katastrofa (Viktor Dyk)
- Radosti života (část XX.) (František Gellner)
- Žebřík (Josef Hiršal)
JAN BURIAN hudba, aranžmá, zpěv a klávesy (1 - 21)
Jiří Veselý basová kytara (2, 4, 11 - 13, 15, 18)
Stanislav Kubeš el.kytara (15, 18)
Jaroslav Nejezchleba violoncello (4, 6)
Václav Veselý akordeon (7, 8, 17)
František Kop saxofon, flétna (2, 10)
Ivan Podobský perkuse (1, 2, 18)
Jiří Richter, Martin Kaplan,
Martin Válek, Pavel Verner smyčcový kvartet (8)
Lubor Šonka syntezátory (14, 15)
Režie: Lubor Šonka
Cover: Ivan Prokop
Vydal: Bonton 1994
Rád bych vyslovil zvláštní poděkování Luborovi Šonkovi, který mi pomohl (mnohdy určitě se sebezapřením) toto album natočit tak, aby odpovídalo mým představám.
autor
S LODÍ JEŽ DOVÁŽÍ ČAJ A KÁVU
(Konstantin Biebl)S lodí jež dováží čaj a kávu
pojedu jednou na dalekou Jávu
Za měsíc loď když vypluje z Janova
stane u zeleného ostrova
Pojedem spolu já a ty
vezmeš si jen kufřík a svoje rty
Pojedem okolo pyramid
loď počká až přejde Mojžíš a jeho lid
S vysokou holí zaprášenými opánky
jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky
Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci
letí za vodou a ve vlnách se ztrácí
TIŠE
(František Halas)Kláskem hubeným je tělo tvé
z nějž zrno vypadlo a nevzklíčí
jak klásek hubený je tělo tvé
Přadenem z hedvábí je tělo tvé
toužením popsané do vrásky poslední
jak přadeno z hedvábí je tělo tvé
Spáleným nebem je tělo tvé
číhavě v tkáni smrtka sní
jak spálené nebe je tělo tvé
Přetiché je tělo tvé
jeho pláč zachvívá mými víčky
jak tiché je tělo tvé
VERŠE
(František Halas)Přes štěstí vidění
tak slepý
přes dar slyšení
tak hluchý
Ve větru list v lásce sám
v tenatech pták v dešti zpěv
v růži červ v naději klam
v hrdle pláč v slovech krev
Přes štěstí vidění
tak slepý
přes dar slyšení
tak hluchý
SVATBA
(Fráňa Šrámek)Už se na nás nehněvejte,
že jste při tom nebyli,
když jsme se my s mojí milou
ženili.
Nikoho jsme nepozvali,
nikomu nic neřekli,
šli jsme rovnou cestou v peklo,
místo v předpeklí.
Nikoho jsme nepozvali,
žádný host k nám nepřijel,
jenom červen, ten byl s námi
a nám připíjel.
Tulák se tak lehko žení,
tulák nemá čas si hrát,
tulák ten se proto žení,
že má rád.
Když si tulák ženu vede,
by v ní objal celý svět,
to smí jenom slunce vidět,
pták a květ.
Tak jen už se nehněvejte,
že jste při tom nebyli,
když jsme se my s mojí milou
ženili.
STAŘENA
(Fráňa Šrámek)Co mám v domě? Myši, myši
A nahoře u vikýře
Koření si suším.
A v té velké truhle co mám?
Moly, děti, moly, moly.
A až u dna dukát.
Co mám v hlavě? Myši, myši,
Za dne ticho, v noci hupky,
Kdy už bude ráno?
No, tu truhlu malovanou,
Tu mám ráda, sedám u ní,
Myslím na ten dukát.
Myslíte, že otevru ji?
Kdepak, děti. To by bylo,
To by bylo molů!
To by mě to poprášilo!
A tam dole u dna třebas
Ani už ten dukát.
HŘBITOV
(František Halas)Zezdola k růžím přivoníš
až budeš smrt svou žít
a do tmy lásku odhodíš
svůj štít
U paty hrobu budu břečťanem
tichou písní co tě obklíčí
popsaný tebou pergamen
který čas nezničí
Zas budem spolu spát
na syrinx trav nám vichry zahrají
šplounání Léthé budem naslouchat
a písni pradlen když rubáš máchají
CIRKUS
(Konstantin Biebl)Sem přilákán hrou jeho zvonků
Jak nepoznal bys anděla
Chvíli se díváš na záclonku
Kde sídlí duše bez těla
Po každém saltu na bělouši
Překrásná ve svém nevkusu
A nad ní ďábel v letu zkouší
Unést ji stropem cirkusu
Marně se díváš po obloze
Rukou si ve tvář cloně
Tvůj anděl zpívá v modrém voze
Má grošované koně
LOUČENÍ
(Jiří Dědeček)Nebem táhnou mraky
každej na svou stranu
a já táhnu taky,
já tu nezůstanu.
Byl bych zůstal s chutí
na nedělní oběd,
mraky mě však nutí
neprodleně odjet.
Ženou mě jak psíci,
jak bílí pudlové,
dej mi aspoň lžíci
polévky nudlové.
Ach, děvče mý, děvče,
skvěle umíš vařit...
Proč jen se nám nechce
život ve dvou dařit?
Sbohem rudé líce,
co bylo, to není,
nedáme si více
pěkné pozdravení.
Nic nám nevychází,
ani slunko zrána,
ani těch pár frází,
než se zavře brána.
SEDÍ SMUTNÁ PANÍ
(František Halas)Sedí smutná paní vyspravuje šatky
zimou stonává
Kampak zašel Pánbůh kam šel na oplatky
že je nedává
Sedí smutná paní vyspravuje paty
kouzel plný dům
Jezinky ji mučí rarachové skučí vyspravuje šaty
příštím básníkům
Sedí smutná paní vyspravuje sukně
noc v ní hnula se
boží muka v poli netrčí tak smutně
v tom zlém nečase
VODOVOD
(Antonín Brousek)Za kapkou kapka
ve spícím domě
procesí kapucínů
ozvěnou vlastních kroků kamenováno
Za kapkou kapka
studeným zvonícím řetězem
k sobě jak na galejích připoutány
Za kapkou kapka
vv sebe se uzavírá svět rozechvělý
celý a čistý jak bylo na počátku
Za kapkou kapka
však mnou propadává
Ó přesýpací hodiny!
I hora s horou se ve vás scházejí
Však slova
zrcadla naše
se nenacházejí
IMPROVISACE KTERÉHOSI OŠKLIVÉHO VEČERA
(Viktor Dyk)Být velký, slavný, šťastný, tvořit, míti,
být bojovník či mluvčí národa.
Toť byly hvězdy, jež v sny mládí svítí
v dnech kouzelných, kdy zítřek všecko dá.
Tak jako tehdy den se připozdívá,
zřím jako tehdy hvězdy zářící.
Z těch hrdých tužeb jediná mi zbývá:
bez hanby jíti pražskou ulicí.
SLYŠÍŠ TY PTÁKY
(Ivan Wernisch)Slyšíš, ti ptáci
volají,
jakoby volali
tebe
Ne, mne ne
Volají
mé jméno,
mne ne
Jak rád bych věděl,
co znamená
mé jméno
v řeči ptáků
MRTVOLA V PRALESE
(Josef Frič)Smilujte se, nebesa,
nad věčnou poutí mé kostry,
Smilujte se, nebesa,
nad věčnou poutí mé kostry,
ať jednou konečně zaplesá
a odejde klidně do lesa,
kde nejsou stromy, aby tam rostly.
kde nejsou stromy, aby tam rostly.
Tam lehnu si v jejich stínu,
za klobouk dám si rozmarýnu.
Poslední hodiny mého života
do nebe letí, žlutá housata.
do nebe letí, žlutá housata.
do nebe letí, žlutá housata.
kde nejsou stromy, aby tam rostly.
kde nejsou stromy, aby tam rostly.
Tisíc hromů a jedna noc.
Budu hrát píseň na svoje žebra,
Tisíc hromů a jedna noc.
do dálky odchází má věrná zebra
a já byl jenom otrok spanilý
východu vzácné květiny.
Neplačte moc.
Neplačte moc.
kde nejsou stromy, aby tam rostly.
kde nejsou stromy, aby tam rostly.
Tam lehnu si v jejich stínu,
za klobouk dám si rozmarýnu.
Poslední hodiny mého života
do nebe letí, žlutá housata.
do nebe letí, žlutá housata.
do nebe letí, žlutá housata.
POVÍDAČKA
(Fráňa Šrámek)Za dveřmi to přešlapuje,
kdo jen ale, kdo,
jejej, jejej, pěkně vítám
milá paní Náhodo,
pozval bych vás na svačinu,
hrnek nemá dno.
Kdo pak myslí na svačinu,
jen tak kolem jdu,
však mě znáte, kdo by neznal
naši tetu Náhodu,
není po ní čichu, dechu
a už leze do schodů.
Nesu já vám, kdepak to mám,
člověk nerad s prázdnou jde,
už je to tak, dárek v prachu,
čerchmant sám ví, kde,
nesmíte to mít už ve zlé
zbrklé tetě Náhodě.
PROCITNUTÍ
(Antonín Brousek)Když i ten, kdo je sám, tě začne podezírat,
že nedovedeš být nešťasten, jak je on,
že snad máš dvojníka, jenž ze zrcadla zírá,
že nejsi stálice, jen bludný povětroň,
náhoda přeháňka či boží dopuštění,
jen sloupec údajů, jež nelze sečísti...
Jenom Bůh snad už ví, bylo-li to, co není:
popravy mláďátek, skřípění čelistí,
zázraky, kupčení v chrámech a zmrtvýchvstání
a jiné naivní historky z Knihy kněh.
Jakási neutra jsou tu - vzplání a zdání,
varhany cigaret, jimž srdce šlape měch,
souhra, která se zas sesouvá nedohrána.
Na stole popelí se ochraptělá rána,
tvá hlava zmítaná, těžká jak pápěří,
a ten, kdo, ač je sám, sám sobě nevěří.
VYPADÁŠ POBAVENĚ
(Jan Burian)Vypadáš pobaveně
Mé srdce žadoní
Žadoní zatraceně
O úsměv madoní
O úsměv gioccondový
Vzácný jak pergamen
Snad jednou možná kdo ví
Šeptáš mi u kamen
Máš zimní výraz tváře
V mrazivém oparu
Rvu listí z kalendáře
A toužím po jaru
Je to však marná zloba
Choroba nervová
Za kterou může doba
Ta doba ledová
Vypadáš pobaveně
Mé srdce žadoní
Žadoní zatraceně
O úsměv madoní
O úsměv tkaný tichem
Ten mi však sotva dáš
Teď když se samým smíchem
Za břicho popadáš
Vypadáš pobaveně...
TO NENÍ NÁHLÁ KATASTROFA
(Viktor Dyk)To není náhlá katastrofa,
to není vichr, jenž se zdvih,
to není orel, který klofá
do útrob Prometheových...
To věci marné jsou a plané
a vůbec prosté tragiky.
A srdce hyne, ubodané
ne mečem, ale špendlíky.
RADOSTI ŽIVOTA (část XX)
(František Gellner)Konečně je to možná věc,
že ještě něčím budu.
Do Afriky se vypravím
dobývat zlatou rudu.
A nebude-li ze mne nic,
co tulák bez profese
budu se s šelmami o závod
prohánět po pralese.
Za ženu vezmu si gorilu.
Myslím, že shodneme se.
Má srdce divoké jako já
a též je bez konfese.
ŽEBŘÍK
(Josef Hiršal)Sen o žebříku: Hlína, mraky,
tisíce příčlů ze dřeva.
Zrak zahlédne i míjející ptáky,
když prodlévá.
A žebřík dál se k výšce přímí
a nohy dále stoupají.
Krajina větru, mrazu, zimy
a touha po ráji.
Čím výše jdou, tím tíž se dýchá.
Vzduch řídne. Nitro oněmí.
Jen mraky: slzy, údy, břicha -
v nebi jak na zemi.
Střemhlavý pád a probuzení
a nový žebřík začíná:
zvolna se v dálné mraky mění
pozemská krajina.