GALERIE OSAMĚLÝCH PÍSNIČKÁŘŮ

PETR VÁŠA

Poprvé jsem ho spatřil na legendárním festivalu v Lipnici v polovině osmdesátých let. Byl tehdy tím, čemu se dneska říká frontman kapely – zpíval a hrál na kytaru, na hlavě měl účes a la Jimi Hendrix , jeho texty o nudě v Brně uchvátily svou vybroušeností a úderností. Záviděl jsem mu úplně všechno – energii, se kterou vyzpívával své verše, služebnou kapelu, v níž byste nenašli ani stopy po exhibicionismu a každý úder do bubnů umocňoval jeho slova. Obdivoval jsem jeho dikci i váhu, kterou dokázal dát každému slovu – v době písňových blábolů a únavné narcistické grafomanie, se najednou objevil člověk s tak vytříbeným smyslem pro zkratku, pro detail, pro střídmou a přesnou metaforu. To byla éra vystupování s kapelou Z kopce. Pak přišel Ošklid (neboli Oškliví lidé) a s ním i reminiscence na voice-band E.F.Buriana a jiné úderné hudebně recitační sbory ctící a využívající krásy češtiny. „Lokomotivám se motají kola“, znělo Pakulem (dnes Kongresové centrum). Petr Váša tehdy zvolna opouštěl běžné písničky a zřejmě se už připravoval na velkou samotu „fyzického básníka.“ Tento termín začal používat v devadesátých letech, rozpustil kapelu a zbavil se všech nástrojů a haraburdí, které potřebuje rocker ke svému vystupování. Jediným nástrojem se mu stal jeho hlas, tělo, ruce, nohy, vl asy... Zároveň se stal i „fyzickým malířem“ – kreslil, čmáral, zpíval i bručel a vrčel všude, kde se dalo – doma, na ulici, v lese, na výletě... Časem začal za chůze po velkoměstě nebo i po mořském břehu vytvářet podivuhodné nahrávky a letos vydal své album Manifesto, na němž mne mimo jiné odrovnal svým pískotem za asistence kávové konvice a náhodně zvonícího telefonu. Před několika lety se Petr Váša vrátil k vystupování se skupinou, zřejmě proto, aby mohl postoupit po spirále zase o kus výš, dal dohromady trio Ty syčáci. Jak dokáže pracovat s textem se nejlépe přesvědčíte, když si poslechnete jeho dvě předchozí alba, která s touto kapelou natočil – opery SSSS... (Samota, Sláva, Smrt a Spása) a Lišák je lišák. Vášovy písně jsou i zde občas vystavěny tradičně, člověk si je může prozpěvovat, jeho slovní hříčky se mu vracejí v různých životních situacích jako slogany: „Vlez v les!“ nebo třeba „Láska/ Láska lasička/Láska nad sýčka/Nad sýčkování/Nad všechna lejna světa...“ aj. Jako vystudovaný kunsthistorik má vycizelovaný smysl pro formu a čich pro její popírání. A tak ji jindy nabourává nečekaným způsobem, hledá nové výrazové prostředky nejen v interpretaci, ale i uvnitř jazyka a vzniká například jeho „trans-latina“:
„SERVUS ANTHROPOS!“
„AVE EVA TYRANNO-SAURA ANTI-REGINA AVANTI!“ atd.

Petr Váša je pro mne jedním z nejzábavnějších a nejpřekvapivějších současných umělců. Najdete-li si k němu cestu, budete překvapováni a okouzlování jeho nápady a naučíte se vychutnávat všudypřítomné koření jeho jemného humoru. Ale porozumět Vášovi nemusí být snadné, je to umělec, který ze sebe jaksi přirozeně a neokázale setřásl dvacáté století, rozepjal křídla a teď už krouží hodně vysoko...

Jan Burian

POČTÁŘKA
(Petr Váša)

Co si mám počít s počtářkou?
Co si mám s tou holkou počít?

Brodíme se bažinami
Klopýtáme po lesní cestě
Počtářka chrastí počítadlem
a žádné šelmy se nelekne

Co si mám počít s počtářkou?
Co si mám s tou holkou počít?

V tržnici si padáme do náručí
Kouříme doutníky ve směnárně
Počtářka uprostřed pralesa
zabíjí hovada peněženkou

Co si mám počít s počtářkou?
Co si mám s tou holkou počít?

Brodíme se bažinami
Klopýtáme po lesní cestě
Vysoko v horách si přepočítáváme
prsty na nohách

Tisíc stotisíc
desettisíc milión

Opakovat až do zblbnutí

Petr Váša vystupuje pravidelně s Osamělými písničkáři v pražském Divadle Na prádle. V květnu tu také přivítal (pokřtil) své nové album Manifesto


Nyní se nacházíte zde: hlavní stránka > hudba > Petr Váša
HLAVNÍ MENU kdo je kdo pozvánka hudba film / televize psaní obrázky historie chcete mě? kontakt english deutsch icelandic danish estonian swedish aaland	GALERIE OSAMĚLÝCH PÍSNIČKÁŘŮ program rozhovory almanach PETR VÁŠA Poprvé jsem ho spatřil na legendárním festivalu v Lipnici v polovině osmdesátých let. Byl tehdy tím, čemu se dneska říká frontman kapely – zpíval a hrál na kytaru, na hlavě měl účes a la Jimi Hendrix , jeho texty o nudě v Brně uchvátily svou vybroušeností a úderností. Záviděl jsem mu úplně všechno – energii, se kterou vyzpívával své verše, služebnou kapelu, v níž byste nenašli ani stopy po exhibicionismu a každý úder do bubnů umocňoval jeho slova. Obdivoval jsem jeho dikci i váhu, kterou dokázal dát každému slovu – v době písňových blábolů a únavné narcistické grafomanie, se najednou objevil člověk s tak vytříbeným smyslem pro zkratku, pro detail, pro střídmou a přesnou metaforu. To byla éra vystupování s kapelou Z kopce. Pak přišel Ošklid (neboli Oškliví lidé) a s ním i reminiscence na voice-band E.F.Buriana a jiné úderné hudebně recitační sbory ctící a využívající krásy češtiny. „Lokomotivám se motají kola“, znělo Pakulem (dnes Kongresové centrum). Petr Váša tehdy zvolna opouštěl běžné písničky a zřejmě se už připravoval na velkou samotu „fyzického básníka.“ Tento termín začal používat v devadesátých letech, rozpustil kapelu a zbavil se všech nástrojů a haraburdí, které potřebuje rocker ke svému vystupování. Jediným nástrojem se mu stal jeho hlas, tělo, ruce, nohy, vl asy... Zároveň se stal i „fyzickým malířem“ – kreslil, čmáral, zpíval i bručel a vrčel všude, kde se dalo – doma, na ulici, v lese, na výletě... Časem začal za chůze po velkoměstě nebo i po mořském břehu vytvářet podivuhodné nahrávky a letos vydal své album Manifesto, na němž mne mimo jiné odrovnal svým pískotem za asistence kávové konvice a náhodně zvonícího telefonu. Před několika lety se Petr Váša vrátil k vystupování se skupinou, zřejmě proto, aby mohl postoupit po spirále zase o kus výš, dal dohromady trio Ty syčáci. Jak dokáže pracovat s textem se nejlépe přesvědčíte, když si poslechnete jeho dvě předchozí alba, která s touto kapelou natočil – opery SSSS... (Samota, Sláva, Smrt a Spása) a Lišák je lišák. Vášovy písně jsou i zde občas vystavěny tradičně, člověk si je může prozpěvovat, jeho slovní hříčky se mu vracejí v různých životních situacích jako slogany: „Vlez v les!“ nebo třeba „Láska/ Láska lasička/Láska nad sýčka/Nad sýčkování/Nad všechna lejna světa...“ aj. Jako vystudovaný kunsthistorik má vycizelovaný smysl pro formu a čich pro její popírání. A tak ji jindy nabourává nečekaným způsobem, hledá nové výrazové prostředky nejen v interpretaci, ale i uvnitř jazyka a vzniká například jeho „trans-latina“: „SERVUS ANTHROPOS!“ „AVE EVA TYRANNO-SAURA ANTI-REGINA AVANTI!“ atd. Petr Váša je pro mne jedním z nejzábavnějších a nejpřekvapivějších současných umělců. Najdete-li si k němu cestu, budete překvapováni a okouzlování jeho nápady a naučíte se vychutnávat všudypřítomné koření jeho jemného humoru. Ale porozumět Vášovi nemusí být snadné, je to umělec, který ze sebe jaksi přirozeně a neokázale setřásl dvacáté století, rozepjal křídla a teď už krouží hodně vysoko... Jan Burian POČTÁŘKA (Petr Váša) Co si mám počít s počtářkou? Co si mám s tou holkou počít? Brodíme se bažinami Klopýtáme po lesní cestě Počtářka chrastí počítadlem a žádné šelmy se nelekne Co si mám počít s počtářkou? Co si mám s tou holkou počít? V tržnici si padáme do náručí Kouříme doutníky ve směnárně Počtářka uprostřed pralesa zabíjí hovada peněženkou Co si mám počít s počtářkou? Co si mám s tou holkou počít? Brodíme se bažinami Klopýtáme po lesní cestě Vysoko v horách si přepočítáváme prsty na nohách Tisíc stotisíc desettisíc milión Tisíc stotisíc desettisíc milión Tisíc stotisíc desettisíc milión Opakovat až do zblbnutí Petr Váša vystupuje pravidelně s Osamělými písničkáři v pražském Divadle Na prádle. V květnu tu také přivítal (pokřtil) své nové album Manifesto
Poslední aktualizace byla provedena 2. února 2007