Psaní

OBRANA NESROZUMITELNÝCH JAZYKŮ

Čas od času mi poštou přijde kniha z Dánska. Bývá pečlivě a tak trochu neosobně zabalena zaměstnancem vydavatelství, se kterým spolupracuje mnou obdivovaný básník Benny Andersen, ale pro mě je ten dárek osobní až až. Rozbalím papír, zírám na verše v neznámém jazyce od blízkého člověka a samotný fakt, že mi tu knihu nechal poslat, mě naplňuje dětinskou radostí. Vzápětí si vzpomenu na Franze Kafku, který se prý z obdivu k jinému velkému seveřanovi – Sörenu Kierkegaardovi – začal učit dánsky, a lituji, že toho já nejsem schopen. Jsem jednoduše závislý na překladateli Františku Fröhlichovi. Co on přeloží, to si já od Bennyho Andersena přečtu. Přesto má každá čerstvá nesrozumitelná kniha pro mě hluboký význam a vlastně se mi zdá, že vím, co v ní je. Je v ní vyjádřena radost ze života a zároveň i jistá hořkost a soucit s námi se všemi, je tam úžas nad tajemstvím naší existence a nepochybně i notná porce ironie a sebeironie. Každopádně bych si v ní mohl přečíst podobné výzvy jako „Líbej teď hned, než polibek zasáhne lebku,“ nebo možná „Je dobře mít vlasy pro holiče a zuby pro zubaře a nohy, po kterých mohou šlapat i ostatní...“ Tohle sice pochází z jiné Bennyho knihy, ale něco ve stejném duchu bude určitě i v téhle, říkám si. A tak si tu důvěrně známou nesrozumitelnou věc kladu na nějaké viditelné místo v pokoji, abych na ni alespoň nějaký čas narážel a ohříval se jejím teplem.
Když jsem za básníkem poprvé zašel, bylo to v zákulisí velkého sálu v Aarhusu, kde vystupoval se svým přítelem, zpěvákem Povlem Dissingem. Zalitoval jsem, že z koncertu, na němž hrál Benny na klavír, moc nemám, protože nerozumím dánsky, a on pohotově pravil:
„Nic si z toho nedělejte, mnoho Dánů také neumí dánsky...“
Za několik let jsme se potkali znovu, tentokrát na ostrově Bornholm, kde jsem měl koncert v uměleckém muzeu. Můj přítel Lars, který tam dělá ředitele, mne pozval a řekl, že nevadí, že budu Bennyho zhudebněné básně zpívat česky. Stačí, když jednoduše vytiskne originály a položí je na stolky v sále. Diváci si vyhledají ten pravý a budou si číst a poslouchat, jak text zní v mé mateřštině. Celý plán měl jen jednu vadu, která byla, jak se pak ukázalo, spíš jeho předností. Lars divákům neoznačil, v jakém pořadí ty texty budu zpívat. Udělal to zřejmě úmyslně a bez mrknutí oka mi vysvětlil, že musím prostě vždycky sám přečíst dánský název páně Fröhlichova překladu a že to přece nic není. Dánština je, jak známo, pro většinu lidstva řeč nevyslovitelná, a tak mé pokusy navést posluchačstvo na vyhledání správného textu měly za následek všeobecné veselí, skvělou náladu a nakonec i nečekaný úspěch celého koncertu. I přítomný Benny Andersen se smál. Co si člověk může přát víc než rozesmát svůj idol?
Když občas pozoruji, co se děje kolem, čtu noviny a dívám se na televizi, jsou chvíle, kdy se mi prostě zdá, že rozumím dánsky dokonce o něco líp než česky.

.Jan Burian
(pro Pražský deník, únor 2008)