Všichni (mí) muži chtějí politovat
Petr Tomeš, freemusic.cz, 03.12./07
Ne jen že Jan Burian nelení, on je i neskromný. Dvě léta od Dívčí války – smyslu i vášní plného výtečného 2CD s mnoha přizvanými dámami formátu Ivany Chýlkové, Hany Hegerové, Lenky Dusilové či úžasné Evy Holubové (monstrhit Mateřská dovolená ) – je tu s novým albovým projektem Muži jsou křehcí u Indies MG. Podtitul má 21 příběhů o mužské nedokonalosti, tiskovka / oslava jeho vydání 19. listopadu v Divadle Archa poskytla projevy, pokrmy a čerstvý videoklip Kluci z naší třídy od režisérky Marie Procházkové. Ten mimo jiné dokazuje, že u nás dosud třídní rozdíly nevymizely. A prozrazuje, co ty kluky spojuje.
No, posuďte sami:
"Všichni kluci z naší třídy/ Si vzali svoje matky /Maminky/ Natřepávaly peřinky/ Připravovaly svačinky/ Vázaly šály a kravaty/ Umetávaly pěšinky/ Maminky/ Hasily požáry/ Foukaly na rány/ Vypeckovávaly na dortech třešinky… Všichni kluci z naší třídy/ Si vzali svoje matky.…/Jen Robert ne – ten si vzal tchýni/ To teprv byly zmatky… Zdeněk se teď toulá v noci venku/ Slávek pije pivo někde v šenku/ Jáchym s myší v ruce drtí planetu/ Míra balí holky aspoň na chatu/ Po Rudlovi zbyly jenom pohlednice/ Dalibor se zamiloval do udice/ I když nikdy nechyt ani mřenku/ Láďa občas nosí podprsenku… /Všechny ženy kluků z naší třídy, mami/ Zůstaly samy "
"Album Muži jsou křehcí se skládá ze dvou CD. Na prvním albu zpívám 16 písní za doprovodu studiové kapely. Druhé CD je "dáreček". Na něm se objevuje 8 nahrávek, některé z první desky se opakují. Zpívají na něm: Petr Váša, Yellow Sisters, Xavier Baumaxa, Přemysl Rut, Lenka Dusilová, Jiří Konvrzek, Tomáš Frgala (z Brna, ex Naoko – poznámka autora) a já, " byl informačně vyčerpávající písničkář, který kdysi odmítl být folkařem. A na svém si trvá.
Muže aranžovali a produkovali Mikoláš Růžička a Jiří Burian (vulgo Gregory Finn ze Southpaw). Oba se podíleli už na Dívčí válce, na Mužích hrají na všechno. Dvakrát tu s gramofony hostuje Tadeáš Haager , tu tam se přidá Ondřej Ježek (zvuk, umělecký dozor).
Pane Buriane, volil jste tentokrát jiný model než u Dívčí války? Album nebude rozdělené na kapelovou a klavírní část?
Jak vidíte, zvolil jsem něco jiného. Na klavír zahraju jen jedinou písničku na konci druhé "dárečkové" desky.
Měla by být nová deska Dívčí válce protipólem? Nebo je spíš její "druhou polovinou" – jejím "doplněním" pro uchování rovnováhy?
Já vl astně nevím. Zabýval jsem se ženským světem a poměrně přirozeně jsem najednou začal psát o mužích, nebylo to nic násilného. Titulní píseň Muži jsou křehcí jsem dokonce původně chtěl dát na Dívčí válku, vznikla jako jedna z prvních. Bylo to jako když skočíte – odrazil jsem se a najednou přicházel jeden nápad za druhým... tak jsem se trochu vznášel nebo spíš nechal unášet...
Název desky je zároveň názvem písničky, či spíš zjištěním, k němuž jste došel při posouzení svých hotových textů? Nebo je to jen konstatování skutečnosti?
Je to asi všechno dohromady. Spíš by měl upozornit, že to nebudou moc chlapácké příběhy, ale drobné sondy do světa komplexů, neuspokojených ambicí, úhybných manévrů a slabostí...
Počet 21 příběhů byl zvolen proto, že tolik textů vzniklo? Vejde se jich právě tolik na desku, nebo je to "21ka" pro štěstí?
Napsal jsem asi o dva texty víc, ale zjistil jsem, že se nic nestane, když na desce nebudou, takže to sympatické číslo vyšlo náhodou. Doufám, že budeme mít štěstí...
Popsal jste v některé písničce vl astní příběh?
Ani v jedné, ale ve všech se snad zrcadlí nějaké životní zkušenosti, možná i nějaké role či dokonce tajné světy nebo únikové trasy, které my muži míváme a já určitě taky. Je fakt, že někteří muži z toho hloučku jsou mi docelí milí, někteří určitě ne...
Slyším/čtu-li o muži že je křehký, skoro to ve mě vyvolává soucit. Bude chtít/chce některý z vašich hrdinů politovat?
