Český Beck a album plné slabostí

Osobitý písničkář Jan Burian volně navázal na svou loňskou nahrávku "Dívčí válka", tentokrát se ale zajímal o muže a jejich slabé stránky. Opět se spojil se synem Jiřím a řadou netuctových hostů, jejichž přičiněním vzniklo vyšperkované album představující Buriana jako českého Becka.
Jan Burian se nerad opakuje. A i když by se už ze jména desky "Muži jsou křehcí" i počtu disků mohlo zdát, že půjde o pouhou maskulinní formu loňské "Dívčí války", jedná se o pokračování velmi volné, ale hlavně opět originální - sestavené dle zcela jiného klíče. První album vypráví šestnáct příběhů o naší mužské nedokonalosti v podání autora samotného s nepřeslechnutelnými aranžemi a v produkci Jiřího Buriana (nebo chcete-li Gregory Finna) a Mikoláše Růžičky. Druhý disk, označený jako "Drobné dárky", nabízí Burianem vnímanou křehkost pohledem neméně svébytných hostů.

Na první poslech
Opravdu velké nadšení z práce producentů. Písničky jsou vypiplané, obohacené mnoha moderními prvky. Pány to muselo strašně bavit. Výjimečná hudba na sebe v některých případech zcela strhává pozornost, takže přestávám sledovat text a nechám se unášet pouze muzikou. Ale nevadí mi to. Textů si všimnu příště a pokud náhodou ne, můžu si je v klidu přečíst později.
Paralela s Beckem zmíněná v úvodu není vůbec od věci a i když deska začíná titulní skladbou poměrně decentně, už následující "Jako by nic" ukazuje, jak šťastné bylo spojení se všemi členy hudebního tělesa Ghostmother (MySpace.com). Ty současné aranže obalující písně elektronikou i vazbící kytarou či Haagerovy gramofony zpestří a obohatí Burianův vlastně jednotvárný projev. Vzniká různorodé a květnaté album, na němž se snoubí množství stylů s muzikantskými fórky a půvabnými hudebními odkazy i citacemi (z "jako hova-da-da-da hova-da-da-da" z "Průkopníka" mám až infantilní radost).
A pak jsou tu samozřejmě texty. Osobité jako autor sám, hodné zamyšlení, jak bývá zvykem. Texty, v nichž poznáváte (alespoň jste-li mužem) ty své vlastnosti, na něž obvykle nejste hrdí, ale přesto jsou vaší součástí a někdy, když máte slabou chvilku, jste i ochotní je na sobě pozorovat. Příběhy všech těch Milanů, Oldřichů a Tomášů vypráví autor sám, z pozice nestranného pozorovatele. A to, jak se ve svém údělu cítí třeba miláček Oskar a zda je či není spokojený, vlastně neřeší. Proč taky.
Druhé album je díky hostům ještě o něco kontrastnější (jemná a citlivá Lenka Dusilová vedle živlů Petra Váši či Jiřího Konvrzka). K již slyšeným i novým příběhům přinesli hosté svůj odlišný pohled na věc. A Burian jim nechal až nezvykle volné ruce. Xavier Baumaxa si mohl dovolit napsat vlastní hudbu i zcela překopat text, takže píseň "Odešli spolu" ztratila původní poselství, ale získala nové a vlastně to nevadí (škoda že nebyl zaznamenán i originál). Stejně zdařile vyzní vokálně-konverzační "Miláček Oskar" v podání Yellow Sisters. A tak pouze Mardi, nejkřehčí z křehkých, působí poněkud rušivě.
Zatímco ženy jsou bojovné válečnice skrývající se v něžných stvořeních, muži jsou křehcí, ale příliš to nechtějí ukazovat navenek. Jan Burian se nebál tuto naši citlivou stránku odkrýt a s pomocí svého produkčního týmu nahrál netuctové, nadmíru originální album. Díky němu ochotně registrujeme vlastní nedostatky. A to je fajn, ne?

Honza Průša, 17.12.2007, www.musicserver.cz - hodnocení 9/10