Jan Burian - Muži jsou křehcí...

Po předloňském dvojalbu Dívčí válka se další Burianův projekt živočichopisného ladění zabývá různými typy mužů, kteří jsou křehcí, ale také komičtí, dětinsky hraví, zmatení, nevyrovnaní, často zcela prázdní. Anebo zranitelní, ovšem každý jiným způsobem. Pětadvacet nahrávek je rozprostřeno na dvou albech, celý první disk si nazpíval Jan Burian sám, na druhém cédéčku zní hlavně hosté. Burianův hlas je civilní, je projevem osobnosti. I když má své limity, je nezaměnitelný: písničkář jde po významu textu, jenž obtéká hudba z živých i umělých nástrojů. Stejně jako klavír nebo kytary se tu uplatňuje laptop nebo chemický „šumichrast“, aranžovaný písničkářovým synem Jiřím. Burianovo zatvrzele netradiční pojetí má blízko k undergroundu. Album nabízí i efektnější hudební formu. Třeba v titulní skladbě, která jakoby swinguje a již výtečně nazpíval ve druhé verzi Márdi. Takto, nebo i v Burianově podání, by ji mohl hrát třeba Radiožurnál. Stejně jako znamenitou skladbu Na cestě, vtipně kolorovanou do folku. Ovšem jako celek je první deska zatížena délkou i monotónností. Hostující hlasy pak přinášejí změnu. Xavier Baumaxa, výtečný Tomáš Frgala nebo Petr Váša vtahují skladby do svého světa a často je zvedají o patro výš. Může to být návod pro další zpěváky, neboť v Burianovi se dá kutat jako v Dylanovi. Kolekce písní o mužích je především skvělá poezie. I ve způsobu, jímž Burian charakterizuje mužskou křehkost: „varlátka holátka, jemné chloupky“. Typy mužů Burian profiluje vtipně odpozorovanými postřehy. Zpívá o Petrovi, který „žije jakoby na zkoušku, tak jakoby měl těch pokusů víc“, zatímco Sváťa lže, protože se bojí životní pravdy, „po které pukají sklenice v dlaních, talíře na stole havarují“. Burian si všímá smutného osudu stárnoucího rebela na malém městě. Zhudebňuje poměrně platné pravidlo, že muži si často berou ženy, které připomínají jejich matky. Své muže nekárá a obvykle ani nehodnotí. Jeho styl je vcelku věcný, ale neúprosný. Tak to má u moderního písničkářství být.

Music, Vladimír Vlasák , 24/01/08