Jan Burian - Muži jsou křehcí

Písničkář Jan Burian křehkým mužům nelichotí

Nová kolekce písniček Jana Buriana je věnována mužům, „Achillovým patám lidstva“ a volně tak navazuje na předloňské album Dívčí válka. Název Muži jsou křehcí napovídá, že Burian své postavy portrétuje se směsí soucitu a sarkasmu: dokonce i Supermani v jeho písni „pláčou nad hračkami ztracenými pod postelí v dětském pokoji“. Deska je plná tragikomických charakterů: Petr žije jakoby na zkoušku a čeká na signál, kdy to začne doopravdy, o smolaři Milošovi, proti kterému se spiknul svět, „poslední kapsář prohlásí: Končím s tou prací, jen ještě dodělám támhle toho pána“. Václav plešatí uvnitř hlavy - vypadávají mu myšlenky, Oskar rád vykonává domácí práce a „považuje smeták za symbol prodloužení svého mužství“. A jakkoli se snaží, „feministky ale stejně hořekují, že ani takhle si správného muže nepředstavují“.

Na Dívčí válce zpívalo Burianovy písně devatenáct žen - od mimořádných osobností, jakými jsou Hana Hegerová, Dagmar Andrtová či Zuzana Michnová, po herečky či moderátorky, pro něž bylo hostování na Burianově desce ojedinělou pěveckou zkušeností. Druhý disk pak obsahoval tytéž písně v témže řazení; ovšem už v autorském podání a jenom s klavírem. Je pochopitelné, že Burian nechtěl opakovat stejné pojetí, a tak jsou autorské verze písní tentokrát na první polovině dvojalba, v plně aranžovaných nahrávkách. Druhý disk už ale působí jen jako doplněk, docela krátký, nevyrovnaný a vlastně ani ne moc překvapivý. Xavier Baumaxa si sice podle svého přepsal text, Přemysl Rut a Yellow Sisters zase hudbu, Lenka Dusilová nazpívala píseň korespondenčně, během pobytu v Americe - ale všechny tyhle historky z natáčení nemohou nahradit skutečnou událost, jakou na minulém albu byla třeba účast Hany Hegerové.

Využití aktuálních aranžérských postupů, laptopových zvuků či manipulovaných gramofonových desek u Jana Buriana moc nepřekvapí. Krok s hudebním vývojem se snaží držet nejméně dvacet let - od doby, kdy tvořil syntezátorovou dvojici s Danielem Fikejzem. Navíc má posilu ve vlastní rodině; produkci a instrumentaci svěřil svému synovi Jiřímu (je možná známější jako Gregory Finn ze skupiny Southpaw) a Mikoláši Růžičkovi.

Občas se vnucuje otázka, zda jsou pestrá a rafinovaná aranžmá vítaným zpestřením Burianova civilního zpěvu, nebo k němu naopak vytvářejí kontrast a spíš zdůrazňují pěveckou jednotvárnost. Burian ale takhle zpívá už přes třicet let a těžko na tom může něco měnit; v zásadě bývá jeho zpěv tím působivější, oč jsou písně jednodušší a čím víc mají bezprostřední síly. Muži jsou křehcí přitom vůbec není jednoduchá kolekce. Zřetelněji než u jiných Burianových nahrávek tu ovšem platí, že celek je víc než jen pouhým součtem jednotlivých písní. O mužích říká album mnoho nelichotivého. O muži, který jej vytvořil, však vypovídá hodně dobrého: přinejmenším to, že se úspěšně dokáže vyhýbat tvůrčím stereotypům.

Jaroslav Riedel , Hospodářské noviny, 10.ledna 2008