Psaní

MÁME SE DOBŘE

Můj islandský přítel Haukur v dětství ztratil rodiče a sourozence, když se na jejich dům kdesi na severu země zřítila lavina. Dnes už má dospělé syny, vnoučata a kus práce za sebou. Přeložil mimo jiné do islandštiny paměti českého cestovatele Eskymo Welzla a jejím vydáním si splnil jeden ze svých životních snů. Znám Haukura přes deset let a vždycky, když se na jeho ostrově něco děje, posílám mu dotazy e-mailem a on trpělivě odpovídá. Když jsme se například před pěti lety chystali natáčet na Islandu dokumentární film a chyběly dva týdny do odletu, probleskla našimi novinami nepatrná zprávička hutného obsahu – na Islandu je zemětřesení. Protože nejsem zrovna milovník přírodních katastrof, dotázal jsem se Haukura, co se to děje a on mi bryskně zaslal vyčerpávající odpověď: V den státního svátku odpoledne vypuklo zemětřesení o síle šest a půl stupňů Richterovy škály. Většina obyvatel v místech nejsilnějších otřesů byla zrovna mimo domov, neboť se konaly různé oslavy, a tak se nikomu nic nestalo. Jen jedna paní si prý zlomila ruku a pár domů je na spadnutí. Noviny přinesly fotografie rozpraskané země. Svoje psaní zakončil Haukur konstatováním „Máme se dobře.“ Rozesmálo mě to. To by tedy našinec po katastrofě nenapsal – Máme se dobře... Vzpomněl jsem si na tuhle příhodu teď při našem malém českém zemětřesení - Třese se Lidový dům, možná už tam ze stěn padají i obrazy politiků, z útrob země vystupují rudí dinosauři a řada našich spoluobčanů se otřásá hnusem. Budova úřadu vlády se mění na podnik restaurací a jídelen, kdekomu spadlo něco na hlavu nebo se tak aspoň chová, prostě malér. Čekám u televize v obavách, co se mnou bude a tu náhle slyším, že jsme byli mezinárodním měnovým fondem přeřazeni ze skupiny rozvojových zemí mezi nejvyspělejší země světa a že se po roce našeho členství ukázalo, že se vůbec nevyplnily naše katastrofické vize a obavy z Evropské unie. Máme se dobře! No fujtajbl!
„Nedělej mi tady z toho Island!“ křičím na nevinného moderátora zpráv.
„My se přece máme špatně! Špatně, špatně, špatně, špatně a na věčné časy a nikdy jinak!“
Znovu si vybavuji přítele Haukura, jak mi při natáčení řekl:
„My tady na Islandu nemíváme takové ty katastrofy lidského původu jako u vás, u nás nejsou války. Jednou za sto let tu bývá velké zemětřesení a naposledy jsme ho tu měli někdy v roce 1896. Tak už ho každou chvíli zase očekáváme.“
Máme se dobře.

Jan Burian
(pro BBC, květen 2005)


Nyní se nacházíte zde: hlavní stránka > psaní > Máme se dobře
HLAVNÍ MENU kdo je kdo pozvánka hudba film / televize psaní obrázky historie chcete mě? kontakt english deutsch icelandic danish estonian swedish aaland	Psaní MÁME SE DOBŘE Můj islandský přítel Haukur v dětství ztratil rodiče a sourozence, když se na jejich dům kdesi na severu země zřítila lavina. Dnes už má dospělé syny, vnoučata a kus práce za sebou. Přeložil mimo jiné do islandštiny paměti českého cestovatele Eskymo Welzla a jejím vydáním si splnil jeden ze svých životních snů. Znám Haukura přes deset let a vždycky, když se na jeho ostrově něco děje, posílám mu dotazy e-mailem a on trpělivě odpovídá. Když jsme se například před pěti lety chystali natáčet na Islandu dokumentární film a chyběly dva týdny do odletu, probleskla našimi novinami nepatrná zprávička hutného obsahu – na Islandu je zemětřesení. Protože nejsem zrovna milovník přírodních katastrof, dotázal jsem se Haukura, co se to děje a on mi bryskně zaslal vyčerpávající odpověď: V den státního svátku odpoledne vypuklo zemětřesení o síle šest a půl stupňů Richterovy škály. Většina obyvatel v místech nejsilnějších otřesů byla zrovna mimo domov, neboť se konaly různé oslavy, a tak se nikomu nic nestalo. Jen jedna paní si prý zlomila ruku a pár domů je na spadnutí. Noviny přinesly fotografie rozpraskané země. Svoje psaní zakončil Haukur konstatováním „Máme se dobře.“ Rozesmálo mě to. To by tedy našinec po katastrofě nenapsal – Máme se dobře... Vzpomněl jsem si na tuhle příhodu teď při našem malém českém zemětřesení - Třese se Lidový dům, možná už tam ze stěn padají i obrazy politiků, z útrob země vystupují rudí dinosauři a řada našich spoluobčanů se otřásá hnusem. Budova úřadu vlády se mění na podnik restaurací a jídelen, kdekomu spadlo něco na hlavu nebo se tak aspoň chová, prostě malér. Čekám u televize v obavách, co se mnou bude a tu náhle slyším, že jsme byli mezinárodním měnovým fondem přeřazeni ze skupiny rozvojových zemí mezi nejvyspělejší země světa a že se po roce našeho členství ukázalo, že se vůbec nevyplnily naše katastrofické vize a obavy z Evropské unie. Máme se dobře! No fujtajbl! „Nedělej mi tady z toho Island!“ křičím na nevinného moderátora zpráv. „My se přece máme špatně! Špatně, špatně, špatně, špatně a na věčné časy a nikdy jinak!“ Znovu si vybavuji přítele Haukura, jak mi při natáčení řekl: „My tady na Islandu nemíváme takové ty katastrofy lidského původu jako u vás, u nás nejsou války. Jednou za sto let tu bývá velké zemětřesení a naposledy jsme ho tu měli někdy v roce 1896. Tak už ho každou chvíli zase očekáváme.“ Máme se dobře. Jan Burian (pro BBC, květen 2005)
Poslední aktualizace byla provedena 15. května 2005