Psaní
MALÁ OMLUVA OD SUCHOZEMCE
Koncem roku 1999 jsem navštívil schůzi estonského klubu v Praze. Očekával jsem něco honosného až oficiálního, místo toho jsem v restauraci na Starém městě narazil na necelou desítku zcela různorodých a nesmírně milých a zajímavých lidí. Aby také ne, ten, kdo má výjimečně přátelský vztah k takové zemi, jako je Estonsko, musí být na české poměry trochu zvláštní. Proč zrovna Estonsko? Proč ne něco většího a mocnějšího? Vždyť český maloměšťák má ještě i dnes problém s baltskými zeměmi – plete si Rigu, Tallinn a Vilnius a nedokáže si srovnat v hlavě, že v některých parametrech Evropské unie jsou na tom Estonci lépe než my. Také si vzpomínám, jak Severská společnost v Praze odmítla zřídit estonskou sekci, protože Estonsko přeci není žádná severská země... Vždycky se stydím, když Češi ve své zahleděnosti do sebe něco takového provedou. Ale, prosím, přátelé estonští, odpusťte jim to, oni za to tak úplně nemohou, byli dlouhá léta „provincií“ Rakouska-Uherska a za komunistů se také zeměpis učil dost špatně. Navíc nemáme moře a jsme tudíž suchozemci zalezlí za horami a o cizích zemích vůbec slýcháme dost neradi. Teprve v poslední době to začínáme napravovat a cestujeme po celém světě jako zběsilí. Tak se snad i dostane na Estonsko. Já jsem tam kdysi v pubertě rád cestoval prstem po mapě a oblíbil si jedno město, jehož název se dodnes stydím napsat, protože u nás znamená něco úplně jiného než u vás, a kdybyste o něm chtěli natočit pro televizi cestopis, musel by se kvůli názvu města vysílat až po dvaadvacáté hodině. Mě to místo vždycky přitahovalo a rád bych se tam někdy mrknul... Ve skutečnosti jsem se do Estonska podíval poprvé až před několika lety, když jsem psal knížku o velkých ostrovech v Baltu. Naschvál jsem dělal chyby v ruštině, aby si mne nikdo nepletl s bývalým okupantem a odměnou mi bylo něco pro Čecha již téměř neuvěřitelného – když zjistili, odkud jsem, říkali – Vy jste Čech? To je dobře! To se našinci jinde ve světě už skoro nestane... Zamiloval jsem si Saaremaa, Hiiumaa, Muhu a další menší ostrůvky a na nich několik skvělých lidí a magických míst, na které nehodlám zapomenout. Jako příklad bych uvedl křižovatku sedmi cest na tajemném ostrově Muhumaa. Uprostřed je velký kámen a můžete si tam něco přát. Tak já si teď na dálku přeju, aby se vašemu-našemu estonskému klubu a tudíž i přátelství mezi Estonci a Čechy opravdu dařilo.
Jan Burian