Televizní a filmová tvorba, rozhlas
UDÁLOST NA OBRAZOVCE:
O TICHÉM UPOZAĎOVÁNÍ A MIZENÍ
Tato rubrika, jíž hodlám reflexí obrazovky plnit každý měsíc, si má všímat událostí, ale já o žádné mimořádné události v uplynulých dnech na obrazovce nevím. Zato vím o setrvalém stavu, kdy se obrazovka – jak veřejnoprávní, tak komerční – vydatně podílí na uzavřenosti a klientelismu naší demokracie, kdy poskytuje zdarma drahocenný čas, a to nejen před volbami, píár kampaním vybraných politiků. Klíč k výběru přitom drží hlavně ona sama – průzkumy veřejného mínění, podle nichž se „objektivně“ řídí i ten nejkvalitnější z diskusně-reklamních pořadů, Moravcovy Otázky speciál, jsou přece tak či onak ovlivněny právě celoročním obcováním politiků s médii (a televizí především). Co dělají komerční televize je jejich věc, ale u televize veřejné služby takový klientelismus v hlavních vysílacích časech zavání skandálem. Zvláště, když televize veřejné služby své kulturní, vzdělávací a informační funkce, dané ze zákona, buď neplní vůbec, nebo jen výjimečně (tu i cizozemské dokumenty, cykly typu Příběhy železné opony, přenosy z divadel či filmové kluby, Četnické humoresky či Zdivočelá země). Stále víc však jen formálně. Aby se vlk veřejnoprávnosti nažral a koza vyhovování mocným zůstala celá. To se týká i původní dramatické produkce. Ta je dnes už zcela zaměnitelná s produkcí Primy i Novy, možná ji dokonce v řemeslné technice kvalitativně Nova předčí. Totéž se týká úrovně většiny zábavných či zábavně „publicistických“ formátů: Udělám cokoliv, Žito, Banánové rybičky, Pošta pro tebe či Třináctá komnata by mohly od hodiny figurovat na Nově či Primě jako typické produkty komerční obrazovky. V některých případech (Na vlastní oči, občas i Občanské judo) dokonce Nova srovnatelné pořady ČT opět překonává větší veřejnoprávností a menší servilitou k mocným. Chápu, že Nova ani Prima nepěstuje jako obor kritickou reflexi (umění či politiky). Ale to, že tuto „menšinovou“ disciplinu vyhnali z Kavčích hor – maximálně ji ve zpotvořené podobě odsunuli do zanedbatelně sledované a tudíž neškodné „24“ - je druhým průběžným průšvihem veřejnoprávnosti.
Kdykoli nějaký pořad dlouhodobě vybočuje z erární, univerzálně přenosné komerční uniformy, vedení ČT je ve střehu. Buď jej v předklonu k mocným servilně zruší (na výčet takto zakázaných publicistických a diskusních pořadů je tato rubrika krátká) a nebo jej nenápadně uklidí do méně sledovaných časů: aby pak mohla při jejich rušení zástupně argumentovat – menší sledovaností. To je i případ jediného důsledně proti-klientelistického ekologického cyklu na obrazovce, který z pozice bezmocného občana kritizuje mocný establishment, často korupčně propojený s médii, vysokou politikou a dotčenými podnikatelskými lobby. To – nikoli zástupná starost o jeho kvalitu – je hlavní důvod, proč byl nepohodlný pořad už před časem vyhnán z „prime-timu“ a nyní mizí i z obrazovky. Jde o cyklus Na větvi (tedy nejen kontroverzní Nedej se, ale i Hádání o přírodě aj.). Vezmu-li jen některá témata z poslední doby, je mi jasné proč: korupční jednání ministerských úředníků, státem podporované škodlivé vápnění lesů a masové vysazování smrkové monokultury, odvoz kopců a tím i vandalské ničení krajinného reliéfu, energetická politika, plánující zničení severočeských vesnic jen kvůli stachanovským rekordům při vývozu elektřiny atd. Cyklus podezřele zmizel už v čase OH, nebyl na obrazovce ani v posledním březnovém, ani v prvním dubnovém týdnu. Bez slůvka vysvětlení či omluvy – čekám na ně, pane Krafle.
Totéž se bohužel týká i mého největšího zážitku měsíce - Posezení s Janem Burianem z 28.3. s originální výtvarnicí a performerkou Kateřinou Šedou. Přestože laureátka Chalupeckého ceny odvážně operuje mezi lidem obecným, najmě vesnickým, jimž vyvrací, že „u nich NIC NENÍ“, také ji předhodilo vedení ČT jen ponocujícím předpůlnočním intelektuálům…
Vladimír Just
(autor je VŠ pedagog a kritik)
vjust@tiscali.cz