Hodina duchů
Návod k použití
Sleevenote
Autoři alba
České texty
Anglické texty
Recenze
Předmluva a doslov - reedice 2007
Návod k použití
Album je nejlépe poslouchat bez předsudků. Vzhledem k tomu, že se dá těžko zařadit do nějaké žánrové škatulky, může jej recenzent označit za cokoli - pop music, šanson, folk, lidová píseň, rock, alternativní pop. Poslední označení se mi zdá nejpřijatelnější.
Aranžmá Dana Fikejze a celá koncepce natáčení byla podřízena obsahu textů. To samozřejmě neznamená, že na hudbě nezáleží. Fikejz je citlivý a zkušený autor mimo jiné i divadelní hudby, a tady spíše než o závod s hudební módou šlo o to nalézt co nejadekvátnější způsob jak vyjádřit příběh každé písničky. Na desce najdete spoustu schválností a legrácek, které můžeme dnes označit jako postmodernistické, ale v roce 1988 jsme se o postmodernismus vůbec nestarali. Ostatně nestaráme se o něj ani teď.
Dan Fikejz je syntezátorový kouzelník, ale nemá komplexy, aby se snažil ohromit tím, jak umí hrát rychle a jak mu jeho stroje dobře a všestranně fungují. Naopak - ctí jak nekonečné obzory elektroniky, tak umění lidských interpretačních schopností a všechno, co dělá, dokáže podřídit výsledné atmosféře písničky. Snad to vyplyne i z následujících poznámek k některým titulům:
Když Dan natáčel basovou linku k písni Noci jsou dlouhý, řekl mi: "Sleduj tu basu, takhle už se asi osm let basa nehraje, a my ji tam právě proto natočíme zrovna takhle." Sledujte prosím laskavě tu basu - takhle už se šestnáct let nehraje.
V Poprvé a potisící můžete zaslechnout maskovaný zadní vokál, který patří Zuzaně Michnové.
Ve Ztrátě paměti jsme ponechali mé tiché upozornění "Sólo bude". Když proběhla kdysi v Pantonu "schvalovačka", bylo nám vyčteno, že jsme to technicky tak odflákli, že jsme dokonce zapomněli smazat pomocnou stopu.
V Kanárkovi použil Dan Fikejz dozvuk ve funkci bicích.
Veselá countryová o mučení - Loučení - začíná citátem ze slavné Zappovy skladby Torture Never Stops (Mučení nikdy neskončí), což znamená, že jsme vlastně byli první, kdo uvedli legendárního Franka na našich gramofonových deskách.
Saxofon v Morgensternovi je syntezátorový, flétna je živá.
Proměna je píseň, k níž hudbu napsal a původní verzi na Mišíkově albu zazpíval Jaroslav Olin Nejezchleba. My jsme se ovšem později a bez vědomí autora hudby rozhodli pro poněkud jiné aranžmá. Při této příležitosti jsme angažovali Marylin Monroe a její doprovodnou kapelu, aby glosovala můj text a dodala písni patřičný erotický náboj. You would be suprised!
Dobré jitro jsme kdysi na koncertech hrávali velmi často, ale na první album se nedostalo. Když jsme do něj nyní nahráli s Danem "zadní metalový vokál" uvědomili jsme si, že je to vlastně jediná píseň z alba, kde také Dan zpívá.
Hodinu duchů (k níž hudbu podobně jako k Celkem to jde zkomponoval Dan Fikejz) ozdobil svým hlasem extravagantní básník, vydavatel a keramik Michal Jůza (gramofonový debut). V jakési recenzi kdosi přirovnával tento text k Suchého Kamarádům. Bylo to čistě formální přirovnání, neboť oba texty jsou o něčem úplně jiném. Zatímco Suchý si medí v jaké krásné společnosti prožil život, já se děsím toho, jak málo jsem dosud vykonal. Stěžejní text celého alba.
Dívám se vzhůru je dopis "tomu nahoře" a americký dechař Darryl Kennedy k tomu na trubku opravdu "božsky" hrál.
Filip Topol zpívá šest slov v Mámo ať k nám nechodí. Natáčel poprvé na desku a dostal za to stovku. Byl nadšen. Celá ta píseň je o pubertálním mladíkovi, který žárlí na milence své matky. Proto i ta metalová kytara.
Playboye z playbacku původně Dan snad ani nechtěl zaranžovat, protože mu to příliš připomínalo skladby odvozené z Dylana, a takové on neměl rád. Poprosil jsem ho tedy, aby udělal něco podobného, jako když Zappa parodoval Dylana. A on to udělal: Na začátku zní les smyčců z bratislavské Lyry (to býval takový festival pop music), pak chřestí krabička od sirek a hraje příšerný kavárenský saxík. Když mi to Dan předvedl, pravil: "Až tě omrzí všechny písničky z téhle desky, tak tě tahle začne doopravdy bavit." Tady je náš pop nejalternativnější.
Narozdíl od jiných zpěváků na této desce měl Petr Váša k dispozici poměrně velký part. Bylo to nejen proto, že kvůli nahrávání dostal opušťák z vojny a musel vykázat nějakou činnost, ale i proto, že se nám hodil do morrisonovsky laděné písně Celkem to jde jako znervózňující protipól mého celkem spokojeného maloměšťáckého hlasu.
Můj největší dík za vydání alba Hodina duchů na CD a kazetách patří Petru Soukupovi (a Zóně) a samozřejmě Bontonu.
Jan Burian,
únor 1996
Sleevenote
Typický příklad působení zákona schválnosti! Na přelomu let 1989 a 1990, v době, kdy málokdo v Čechách měl čas a náladu na soustředěnější poslouchání písniček, vydal Panton několik výjimečných, dlouho očekávaných nahrávek: mimo jiné Fialovou desku Oldřicha Janoty, Trijo - a taky Hodinu duchů Jana Buriana a Dana Fikejze. Kdo zaregistroval, koupil. Většinu nákladu Panton (mizerný distributor vlastní dobré produkce) zanedlouho div ne rozdal ve výprodejích. Ale nejen proto čeká hodně posluchačů na důstojnou reedici Hodiny duchů.
"Jsou sehraní jak ďábli!", mručel si na premiéře Buriana s Fikejzem v pražském proseckém klubu kytarista a sitárista Emil Pospíšil - a ten jako celoživotní doprovazeč písničkářů věděl, o čem mluví. Dan Fikejz dostal do rukou většinu Burianova repertoáru už složeného a autorem obehraného u klavíru - a protřepal ho důkladně, po svém a zároveň s velkou vstřícností k Burianovu vyjadřování. Jakoby tahle deska, památka po spolupráci v letech 1986 - 89, patřila mnohem víc do let devadesátých než osmdesátých - jak aranžemi, tak konceptem stylové svobody (mimochodem, možná právě ona pomohla tak lehce propojit Burianovy zábavné písničky s lyrickými). Z dnešního pohledu tu překvapí i silná konstelace hostujících muzikantských osobností: většině z nich nedošel dech ani po šesti letech (ať už je to Filip Topol, Kateřina Nejepsová-Jirčíková ze Zubů Nehtů, Martin Kučaj, Petr Váša, Alan Vitouš či Michal Jůza), jen si každý v časech demokracie dělá přesně to, co chce.
Hodina duchů a vůbec celá spolupráce s Danem Fikejzem byla pro budoucnost Jana Buriana v mnohém důležitá. Nikdy poté už se Burian - dosavadní klavírista kabaretního ražení - nespokojil s tradičním doprovodem klavíru: začalo ho těšit riskování. Jeho pozdější kapely mívají málem absurdní nástrojové obsazení, na klavír hraje Burian jinak než dřív, preparuje ho, v jeho dnešní hře je slyšet víc John Cale než Randy Newman.
V nedávno vydané komentované antologii vlastních textů "Na shledanou zítra" Burian píše, že je s odstupem vlastně rád za nucený vydavatelstký půst normalizační éry: tehdejší nahrávky by asi nedopadly tak šťastně jako jeho pozdní debut Hodina duchů.
Pavel Klusák
(sleevenote CD Hodina duchů - vyšlo pouze v angličtině):
Stručná zpráva o Janu Burianovi pro ty, kteří ho nemají prokouknutého tak dobře jako my Češi.
Jan Burian měl vždycky lepší mozek než hlasivky, ale písně už skládá tak dlouho, že se mezitím naučil i docela dobře zpívat. Spolu s Jiřím dědečkem se asi patnáct let posmívali komunistům: ti to poznali a na oplátku jim nikdy nevydali desku. Tohle Burianovo první album vyšlo tedy až během převratu, ale to zase nikdo neměl čas a náladu poslouchat lyrické písničky, u kterých se ještě ke všemu musí sledovat text.
Od té doby vydal Burian několik desek. Každá zní úplně jinak. Burian se tak s každým novým repertoárem zbavuje starého publika, jako se strom na podzim zbavuje listí. Zůstávají jen ti nejvěrnější a pak ještě největší ignoranti. V poslední době získal Burian pocit, že je za vodou, a přestal psát písničky: místo toho zhudebňuje českou poezii (viz CD/MC Poesie, Bonton Music 1994) a snaží se jí překřičet mladé lidi na koncertech pro střední školy. Také má pravidelnou televizní show, kde musí zajímavá a inteligentní osobnost 30 minut mluvit a ještě si poslechnout Burianovu píseň. Když někam cestuje, rovnou o tom píše knihu (už to udělal třikrát!), protože to tak dělala jeho matka. Dnes už na syntezátory nehraje, místo toho hází různé předměty dovnitř do klavíru a tváří se, jako by tam nebyly. Občas ho doprovází na bicí jeho sedmnáctiletý syn Jiří (chápete? Jenom klavír a bicí! Hahaha!). Po mnoha letech pokusů proniknout do hitparád se stal profesionálním domovníkem. Na domovnických žebříčcích si zatím vede úspěšně.
Pavel Klusák, 1996
- Noci jsou dlouhý 2:20
- Poprvé a potisící 2:53
- Ztráta paměti 3:15
- Kanárek 3:13
- Loučení 1:40
- Morgenstern 3:47
- Silvestr 2:26
- V mým příštím životě 2:34
- Proměna 3:07
- Moje holka 2:56
- Dobré jitro 2:48
- Hodina duchů 2:48
- Dívám se vzhůru 3:28
- Mámo, ať k nám nechodí 2:55
- Playboy z playbacku 2:52
- Narkoman 2:28
- Ještě tak pejska 2:51
- Celkem to jde 3:01
Jan Burian
texty (1 - 18)
hudba (1 - 8, 10, 11, 13 - 17)
zpěv (1 - 18)
klavír (5, 7)
metalový zadní vokál (11)
Daniel Fikejz
producent (1 - 18)
hudba (12, 18)
klávesy (1 - 18)
banjo (3, 5, 15)
bicí (4, 8 - 11, 16, 18)
metalový zadní vokál (11)
Martin Kučaj: kytara (1, 5, 12 - 14, 18)
Alan Vitouš: bicí (5, 13, 16), perkuse (2, 3, 5, 6, 12, 15, 17)
Ivan Mikloš: bicí (1, 6, 7, 12, 14 - 16, 18)
Jaromír Honzák: kontrabas (2, 3, 5, 13)
Milan Sládek: fagot (14, 17)
Kateřina Nejepsová: altová flétna (2, 6)
Zdenka Váchová: housle (3, 5, 12, 16)
Darryl Kennedy: dechový syntezátor (4, 12), trubka (13)
Petr Váša: zpěv (18)
Filip Topol: zpěv (14)
Zuzana Michnová: zpěv (2)
Michal Jůza: zpěv (12)
Nahráno ve studiu Smetanova divadla v Praze, září - listopad 1988 (1 - 7, 12 - 18)
Hudební režie - Roman Cejnar
Zvuková režie - Josef Celerin
Spolupráce na realizaci - Vojtěch Lindaur
Nahráno ve studiu E.A.R. a v domácím studiu Lubora Šonky v Praze, leden 1996 (8 - 11); zvuková režie - Petr Mayer
Anglické překlady: Derek Paton (za inspirativní nápady děkujeme Janu Krondlovi)
Úryvek z básně Bennyho Andersena přeložil František Fröhlich
Fotografie: Pavel Hečko, Vít Klusák
Sleevenote - Pavel Klusák
Cover: Karel Haloun
Poslední dobou
Leccos mě děsí
Leccos mě složí
Už nečtu knížky
Neslyším rozhlas
Ani hlas boží
Noci jsou dlouhý
A nezbejvá čas na sny
I prášek sotva zabírá
Noci jsou dlouhý
Jak fronta kolem masny
Co v sedm ráno otvírá
Poslední dobou
Leccos mě dráždí
Leccos mě mate
Nechodím do kin
Nejdou mi vtipy
A nic mi není svaté
Noci jsou dlouhý
Tak jako konference
Na kterejch se nic neděje
Noci jsou dlouhý
Snad už i pro milence
Delší než naše naděje
Jsi poprvé v mém pokoji
I když už potisící
Jak socha která nestojí
Jak člověk na Měsíci
Vznášíš se děláš přemety
Drásáš se o hřeby
A nepoznáváš předměty
Mé denní potřeby
Jaké prý divné obrazy!
Jak zvláštní sbírka knih!
Pak říkáš což mě dorazí:
Jsi cvok či lhář či mnich?
A tak se s tváří debila
Ptám jednou větou jemnou:
Prosím tě lásko kdes byla
Když jsi tu byla se mnou?
Ztratil jsem paměť
Někde venku
Kde to si asi
Nevzpomenu
Ztratil jsem s ní
I peněženku
A dům a auto
A svou ženu
Čtu si telefonní seznam
Jestli tam jsem to sotva vím
Musím se přiznat že se neznám
V zrcadle svou tvář pozdravím
Jen vločky z oblohy
Padaj mi pod nohy
Nevím co s tím...
Ztratil jsem paměť
To je trapas
Nejvíc mi vadí
Že si zvykám
Chytám se cizích
Slečen za pas
A sám se v sobě
Uzamykám
Občas zjistím s jistým děsem
Že s tou svou starou pamětí
Zapomněl jsem i na to že jsem
Měl o té ztrátě ponětí
Jen vločky z oblohy
Padaj mi pod nohy
A čas letí...
Jsem kanárek
Jsem koupenej pták v kleci
Opustím-li ji zahynu
Jsem kanárek
Jsem zvláštní živou věcí
A ve snu vídám krajinu
A ve snu vídám otevřený dvířka
Za nima celý širý svět
Ta hloubka nesmírná
Ta přezávratná šířka!
Ode zdi ke dveřím a zpět...
Stačí pár krůčků vpřed
A potom vztáhnout křídla
Obletím stůl i lustr ve chvilince
Kdyby mě domácí moc brzo nezahlídla
Přistanu měkce až na kuchyňský lince
Jsem kanárek
Jsem koupenej pták v kleci
Mám ale svoje hranice
Moucha mi vyprávěla
Prapodivný věci
V jaký prej žije panice
Že za záclonou
Za tabulkou ze skla
Jsou střechy slunce ulice
Má duše ptačí si však neposteskla
Mám totiž svoje hranice
Jsem kanárek...
Obuj mi španělskou botu
Popal mi cigárem hruď
Koupej mě v krvi a v potu
Jen se mnou prosím tě buď
Ze všech možných mučení
Nejhorší je loučení
To radši vypiju rtuť!
Vyrvi mi vnitřnosti z těla
Říkej kdo všechno tě sved
Pouštěj mi skupinu Elán
Nalej mi do uší med
Ze všech možných mučení
Nejhorší je loučení
To radši vypiju jed!
To by mě zničilo hned!
Jednou v noci na rybníce
(Je to zpráva hodnověrná)
Na půl cesty do Měsíce
Potkali jsme Morgensterna
Šeptal vrbám tiché sliby
Občas měkce spadla hvězda
Zpívaly mu k tomu ryby
Písně o nichž se vám nezdá
Po půlnoci bylo chladno
Šli jsme na břeh dát si kávu
Ryby odplavaly na dno
Hledat svoji marnou slávu
Potom přišla jedna známá
Uvít konverzační věnce
V nebi zela černá jáma
Černá jáma po Jitřence
Je Silvestr čas bilance
Já piju šestej grog
A mám chuť dát se do tance
Nebyl to špatnej rok
Žena mi byla nevěrná
Můj přítel mi ji sved
Je to věc čistě důvěrná
Ví už to celej svět
Můj šéf se neptal jak mi je
Jen na mě huláká
Že nedostanu prémie
Zato však padáka
Mý starší dítě fetuje
A mladší propadá
Tak nedivte se že tu je
Tak skvělá nálada
Mám prošlapaný parkety
A všude samej dluh
A mířej na mě rakety
A nikde žádnej bůh
Je Silvestr čas věšení
Plakátů s datumy
Mám grogů šest a řešení
Přecházím na rumy
V mým příštím životě
Byl bych nejradši hroch
To kdybych moh!
Je to tak pohodlný
V mým příštím životě
Klidně bych do bahna kles
Tak jako dnes
A navíc bez poskvrny
V mým příštím životě
Co ale když budu myš?
To by byl kříž
No to by byla krize!
V mým příštím životě
Kolem jen pasti a děs
Tak jako dnes
Navíc bez televize
Bejt myší a žrát suchou vánočku
To by byl život pro kočku!
Poslední dobou nemám chuť jít spát
Prohlížím si knížky a zkouším něco psát
Když pak ležím skrývám tvář do dlaní
Moje holka totiž mluví ze spaní
Co se jí zdá?
O čem to sní?
Kdopak to ví?
Co se jí zdá?
Co je to s ní?
Neodpoví
Sotva zavře víčka spustí salvy vět
Vypráví mi o všem co mám nevědět
Vypráví mi o všem zač se člověk stydí
Jmenuje mi samá jména cizích lidí
Odkud je zná?
O kom to sní?
Kdopak to ví?
Odkud je zná?
Kdo je to s ní?
Neodpoví
Vždycky když se vzbudím tak mě zdeptá
Jaká se s ní stává proměna
Mám strach že se jednou ráno zeptá
Kdo jsem vlastně já?
Moje holka vstává do tmy
Na stěnách spí pavouci
A na lůžku zbyde důlek
Horkej teplej chladnoucí
Důlek jako tajná zpráva
Kterou nikdo nehlídá
Moje holka do tmy vstává
Nesní ani nesnídá
Nesměje se jako kdysi
Nespí ani nezpívá
Neodbírá časopisy
Ani se s tím neskrývá
Stala se s ní divná změna
Já to asi nesneseu
Smutná je a zařazená
Ve výrobním procesu
Každé ráno při vstávání
Nabydu-li vědomí
Přepadá mě znenadání
Planetární svědomí
Mívám glóbus místo lebky
Otcovský vztah ke světu
Oblékám si župan trepky
Jdu ke dveřím klozetu
Dobré jitro! Dobré jitro!
Snad nám přes noc neochladlo
Zmírňování napětí
Skláním se nad umyvadlo
Dlouze kloktám vzápětí
Myslím na to co je v Číně
Mívám starost o Chile
Otevírám dvířka skříně
Přehrabuju košile
Dobré jitro! Dobré jitro!
Děsím se co v Hondurasu
Třesu se co v Tokiu
Pročísnu si zbytky vlasů
Trochu džusu popiju
Teroristé v Cařihradu
Katastrofy v Rabatu
Staré známé plochy hladu
Já si vážu kravatu
Dobré jitro! Dobré jitro!
Ještě klobouk rukavice
Snad už tolik nezebe
A když vyjdu do ulice
Je čas myslet na sebe
Dobré jitro! Dobré jitro!
Probudil jsem se náhle vprostřed noci
V domnění že jsem v domě sám
Duchové mě však měli zcela v moci
Měli tu mejdan přesně o půlnoci
No hrůza! A to říkám vám
Na duchu hned tak neklesám
Nebyly to však vůbec žádný ucha
Každej duch vlastnil notnou dávku ducha
Tak jsem se skrčil v koutku na pohovku
A myslel na to kdo má nobelovku
A kdo z těch duchů co sem takhle vlezli
Co složil napsal A co vynalezli
V rohu sám Nobel se svým dynamitem
Vedle něj Einstein relativně s citem
Vykládal o svým novým referátu
Edison tahal z kapes kousky drátu
Amundsen mával dlouhou bílou šálou
A Freud se tázal: Copak se vám zdálo?
Byla tu zkrátka spousta zvláštních hostů
Marie Curie tloukla pěstí o stůl
Picasso zkoušel cigaretou fresky
A Albert Schweitzer pouštěl starý desky
I Armstrong Louis a Armstrong Neil se smáli
A Kainar psal svý: Dobrý večer králi...
Hodina duchů Dřepím na posteli
Třicet tři roků a co dál?
Duchové děsí - vzdělaní a skvělí
Ptají se kdo jsem že mě neviděli
Kdo jsem a co jsem vykonal?
Dívám se vzhůru
Mraky si plynou
A doma čekaj s večeří
Máme tu Pane
Zábavu jinou
Na Tebe nikdo nevěří
Řídíme sami
Mamutí trusty
Programujem si dějiny
Tvoříme si tu
Party a kasty
Krájíme krajíce krajiny
Jen občas asi
Vyběhne kdosi
Zmatený do tmy ze dveří
Dívá se vzhůru
Němý a bosý
A doma čekaj s večeří
Párkrát se mi zdálo že je přesně tvůj typ
Že by vám to spolu časem klapalo líp
Párkrát jsem měl pocit že si máte co říct
Byl to však jen pocit a z něj nezbylo nic
Mámo
Ať k nám nechodí
Mámo
Vzkaž mu ať k nám nechodí
Mámo
Vždyť se k tobě nehodí!
Vím že vždycky přijde když jsem ve škole dýl
Cítím že se tvůj vztah k němu neproměnil
Táhneš to s ním tajně a mně začínáš lhát
Zatímco já mámo chci mít jen tebe rád
Mámo
Ať k nám nechodí
Mámo
Vzkaž mu ať k nám nechodí
Mámo
Vždyť se k tobě nehodí!
Je mi teprv patnáct - sotva začínám žít
A už spousta holek říká že mě chce mít
Fůra krásnejch ženskejch svádí - Pojď ke mně spát!
Zatímco já mámo chci mít jen tebe rád...
Tak jsem zas točil ve studiu
V úplně cizí režii
Myslel jsem že to nepřežiju
Já to však vždycky přežiji
Zaslepen září refklektorů
V tom nejmódnějším převleku
Vznáším se - kluzák bez motoru
Já známej playboy z playbacku
Ještě pár škrtů zlatým perem
A šminkou všechny vrásky skrýt
Produkční řekne: Tuhle verzi berem
Takhle nás chtějí lidi mít!
Všichni se tváří zodpovědně
I já jsem očividně rád
Že zase budu strašit v bedně
Než půjde v pátek národ spát
Kulisák ňákej Vláďa Merta
(Bože můj odkud já ho znám?)
Šeptá mi v pauze v masce čerta
Vždyť sis to přece napsal sám!
A jenom škrtáš zlatým perem
A zkoušíš šminkou vrásky skrýt
A lidi řeknou: To ti nesežerem
Takhle nás chtějí mít!
Pošli mi lístek Nažhav dráty
Zjev se mi aspoň na chvíli
Podej mi svoje opiáty
A vstříkni se mi do žíly
Od rána sháním bez úspěchu
Ač dělám vše co dovedu
Maličkou dávku tvýho dechu
Ampulku tvýho pohledu
V srdci se rozestoupí sněhy
Roztajou ledy Pukne kov
Stačí mi porce tvojí něhy
Jen jeden vpich tvejch sladkejch slov
Ploužím se v dešti po ulici
V duši a v mozku samej smog
Hledám tě - svoji překupnici
Královnu pašeráků drog
Ještě tak hlídat děti sousedům
Ještě tak dojít starejm pro oběd
Ještě tak věřit televizním snům
Ještě tak v pátek nikam neodjet
Ještě tak uhlí ztěžka vynosit
V rádiu hlídat předpověď
Ještě tak uklízet jen pro pocit
Že s prachem zmizí z bytu všechna šeď
Ještě tak tajně hledat inzerát
Odepsat by však bylo neslušné
Ještě tak vzít si k sobě pejska snad
Ještě tak pejska - člověka už ne
Dostal jsem byt
Upsal se na deset let
Děti mám dvě
Brzo mi bude čtyřicet
Splácím pár půjček
Žena už dělá
Všichni jsme zdraví
Celkem to jde
Jen občas mi něco chybí
Asi si koupím psa
Jezevčíka nebo něco malýho
Aby s tím nebylo moc práce
Jen občas mi něco chybí
A nevím vlastně co to je
To se pak tajně zavírám
Do svýho panelovýho pokoje