Rozhovory
portrét
Jan Burian
odpovědi na otázky časopisu Elixír
Muzikant, spisovatel, propagátor žen se na svých koncertech v poslední době věnuje právě tématům, týkajících se křehčí části lidstva. Jeho dvojalbum Dívčí válka je zajímavé nejen výběrem zpěvaček, ale i nápadem nazpívat stejnou píseň jak v mužském, tak v ženském podání. Dokonce na konec roku 2007 JB připravuje na obrazovky České televize ryze ženský pořad „Burian v akci“…
Proč se zabýváte ženskými tématy? Vím otázka 100x položená, ale ….přece jen
Ženy tvoří polovinu lidstva, to se nedá přehlédnout. I když zabývat se jimi je dost namáhavé, protože jsou to složité a nepochopitelné bytosti a nic ani v tomto oboru neplatí absolutně. Možná právě to je ten důvod...
„Ženou se člověk nerodí, ženou se člověk stává…“…..vysvětlete
Je to citát ze Simone de Beauvoir, nadsázka. Já jsem ji použil, když jsem si psal deníček na stáži na mateřské dovolené. Posilovalo mě to, že to, co dokáže žena na mateřské zvládnu taky, ale tak úplně jednoduché to tedy nebylo. Ženou jsem se nestal, i když jsem leccos procítil. Říkám – nadsázka...
Možná právě to je tzv.nerovnoprávnost, když mi připadá divné, že třeba vy přiznáte a uznáte, že ,manželka má důležitější povolání než vy a nebojíte se to říct nahlas…..
To nemá s rovnoprávností moc společného, spíš to souvisí s žebříčkem hodnot. Prostě si myslím, že povolání lékařky je užitečnější, než práce umělce. Ale všechno to je relativní... I to, že ona se stará o záchranu životů a já si zpívám písničky a píšu knížky...
Prý jste v životě neměl odvahu si s ženami něco začínat…jak tomu porozumět?
To je drb nebo provokace. Mám čtyři děti...
Věříte v přátelství ženy a muže? Co vám to přináší do vztahů…
Věřím v přátelství mezi lidmi. Život bývá tak komplikovaný a zapeklitý, že bych se nebál prohlásit, že přátelství mezi mužem a ženou skutečně může existovat, i když to často vypadá, že tomu tak není.
Jak se na vás dívají mužští přátelé, v souvislosti s vaší propagací ženských témat (feminismu)?
Mužští přátelé se na mě dívají vlídně. Nepřátelé naopak... Vydal jsem sice album Dívčí válka, ale nemyslím si, že jsou vztahy mezi pohlavími nějak vyhrocené. Spíš mi šlo o zachycení jakéhosi vnitřního boje, který postavy z mých příběhů vybojovávají sami v sobě či s celým světem. A snaha pochopit ženskou duši, myslím, nebudí velký odpor u nikoho. Nanejvýš si někdo může myslet, že je zbytečné se o to snažit...
Kterou ženskou osobnost z historie obdivujete a proč? kterou současnou…?
Z historie si pamatujeme ženy vesměs s jistými odstíny mužských vlastností, a často v mužských rolích, protože historii většinou zapisovali muži ze svého úhlu pohledu. Takže se mi nechce jmenovat. Ale možná bych ale mohl: třeba Ježíš byl zajímavá žena. A nebo svatý František z Assisi... A současnou ženskou osobnost? Milan Štefanec z hnutí Nesehnutí. Empatický, citlivý, s pevným hodnotovým žebříčkem, obětavý, spolehlivý...
Jak si vykládáte konkrétně rovnoprávnost mužů a žen, je to reálné?
Co je rovnoprávnost, je obsaženo dosti jasně v tomto samotném slově. Nevím, jestli někdy společnost dospěje až do stadia, o kterém bychom mohli říci, že v něm skutečně existují rovná práva mezi mužem a ženou. Ale nepominutelným faktem je, že se za posledních sto let udělala lidská civilizace v tomto směru výrazný pokrok. A protože to nehodláme nechat jen tak, věřím, že se budeme vylepšovat i nadále. Chce to čas a trpělivost. Nevěřím na velké radikální skoky, na ideologické řeči. Spíš doufám v trpělivé kroky a chuť je udělat.
Cestujete, kde se nejvíc daří ženám, kde jste viděl alespoň náznak rovnoprávnosti?
Ve Skandinávii. Ale neměřil bych rovnoprávnost jen počtem političek v důležitých funkcích. Ve Skandinávii obecně má lidský život a práva velkou váhu a lidé tam mají dobře srovnané hodnoty.
Neuvažujete o televizním pořadu pro ženy? Jak by měl vypadat?
Od konce roku 2007 by měla Česká televize vysílat můj nový pořad, který se bude jmenovat Burian v akci. Chceme se s jeho režisérem Vítkem Klusákem, věnovat právě této problematice...
V poslední době se Vám zadařila deska Dívčí válka. Co se nedaří?
Vždycky je dost toho, co se nedaří, ale člověk o tom nemůže pořád mluvit, aby to nějak nezakřikl...
Co byste chtěl v životě zkusit? Jdete za tím cíleně nebo věcem necháváte volný průběh?
Tak i tak. Někdy, když něco chcete, musíte se za tím vydat velmi úsilovně, ale zdá se mi, že toto úsilí by nemělo být příliš křečovité, protože to většinou nikam nevede. Navíc je velmi zábavné nechat se překvapovat tím, co život sám přináší a kam vás vleče...
Co Vás čeká v nejbližší době, v novém roce?
Asi dvě písňová alba, padesát dva fejetonů o Praze pro Pražský deník, pět turistických zájezdů – na Island a do Portugalska – na nichž provádím turisty, velký koncert s novou kapelou v březnu v Divadle Archa, asi stovka vlastních koncertů a organizování vystoupení volného sdružení osamělých písničkářů v Divadle Na prádle. A taky nějaké rodinné radosti, ale do těch vám nic není...
Děkuji za rozhovor.
Vlaďka Svobodová
Elixír, prosinec 2006/leden 2007