Drtivé jistoty
aneb
Vlastní noha pod vlastním stolem
Album Drtivé jistoty aneb Vlastní noha pod vlastním stolem jsem natočil v březnu 2003 a vydal o čtrnáct dní později jako domácí vydání - číslované kousky s podpisem. Takto je mohou zájemci dostat přímo od autora - na koncertech či poštou na dobírku. Zároveň bude album dáno volně k dispozici ke stažení z internetu.
autoři alba
české texty
recenze
AUTOŘI ALBA
hudba, klavír, zpěv: Jan Burian
básně: Benny Andersen
překlady básní z dánštiny: František Fröhlich
zvuk: Zdeněk Sodoma
Nahrávka vznikla 26. března 2003 v Divadle hudby v Olomouci a byla vydána a vyrobena autorem.
TEXTY
- Nezávislý (mp3)
- Modlitba před jídlem (mp3)
- Život je úzký a vysoký (mp3)
- Podzimu (mp3)
- Zimě (mp3)
- To vše (mp3)
- V baru (mp3)
- Dezinfektor (mp3)
- Jaru (mp3)
- Nepokoj (mp3)
- Tvář na tváři (mp3)
- Nejvyšší čas (mp3)
- Život (mp3)
NEZÁVISLÝ
Stisknu knoflík
a bílá lampa zežloutne a uzraje.
Otevřu zásuvku v níž uchovávám
své vědomí
ve svazečcích sepnutých gumičkou.
V tomto pokoji jsem pánem.
Vlastní noha pod vlastním stolem.
Můžu si položit napínáčky na židli
a klidně si sednout na jinou.
Za okny
podávají si květiny ruce
a dělají řetěz
abych nevypadl z okna.
Ale když zavřu oči
vidím tváře
tváře
tváře.
MODLITBA PŘED JÍDLEM
Chléb k namazání
dej mi dnes.
V mých rukou
Setká se měkké a tvrdé
a sluneční záře másla zavalí
tmu chleba.
Dej ať se dotýkám toho z čeho žijeme
hnědého chleba, žlutého másla,
lásky
ŽIVOT JE ÚZKÝ A VYSOKÝ
Ve vesmíru vzplane zápalka
Na chviličku ozáří tvář pak zhasne.
Ve tmě se sejdou ruce
Na chviličku se dotknou pak ztuhnou.
Vysílají se slova.
Několik málo jich dojde sluchu
Na čas snad uvíznou v paměti.
Měřeno na délku je život krátký
Na výšku měřeno je nekonečný
Chvějivé vlákno ve svalu smrti.
Líbej teď hned
Než polibek zasáhne lebku.
Brzy nebudeš nikdo
Ale teď máš rty
A zápalky.
PODZIMU
Venku fičí
stromy se poplácávají po zádech
a vykašlávají rezaté listy.
Ponožky se prodlužují a tloustnou.
Teplá voda rychleji stydne.
Ptáci se shromažďují aby předvedli co dovedou
a nedostali revma
Někdo ještě vykopává brambory
někdo zas sudy s jedem.
Kdyby neexistovala lopata
museli bychom si ji vymyslet.
Říká se
že je nás na zemi příliš mnoho
ale zeptal už se někdo každého jednotlivce?
Říkáš mi občas:
"Já bych tě sežrala!"
neodpovídáš ale když se zeptám:
"Opravdu?"
ZIMĚ
Šípkově rudé slunce
se podlouhle tetelí
na poškrábaném ledu.
Zmrzlé nudle pod klukovskými nosy.
Vzduch tak špičatý
že by se s ním daly čistit nehty.
Chvílemi se zadrhne dech
jako v zipu.
Bruslaři přímo v patách
sami sobě.
Dlouhé modré stíny se točí
jak gigantické rafije.
Pokaždé když brusle
předjedou bruslaře
nezvučné žuchnutí o led.
Tvrdá voda touhle roční dobou.
Daleké pronikavé výkřiky
zní docela blizoučko.
Všechny světové strany musejí být
úplně nablízku.
Přižene se děvče
z tečičky v pozadí v dospělou
za pár vteřin
na nezvučné brusli
a druhou nataženou dozadu
obličej daleko vpředu
tváře rudé
blažená líbací pusinka
oči dokořán
a teď už docela blízko.
Pak bleskurychle zahne
za světovou stranu
a pryč.
Ale i bez bruslí
stačíš pochopit
že tohle bylo štěstí:
skutečné tu chvilku kterou trvá.
TO VŠE
Takhle v zimě se často přistihnu
jak myslím na léto
trucovitou loďku u břehu
mokré lidi skládací racky
zmrzlinu pivo večerní táborák
rukavicprosté soužití a nechlazené tváře
srdce leží přímo na slunci
nic bych se nedivil kdybych uviděl
jak z moře vystupuje kůň se snivýma očima
den překypuje tesknými svaly
ležím v kamínkůprostém písku
něčí ruku ve své
srdce přímo na slunci
slunce přímo na srdci
vlny mi šplouchají jedním uchem dovnitř druhým věn
sem a tam
jemný výplach mozku
až pocítím a vím
že to vše a ještě nebe
nám jednou bude odňato.
V BARU
Tady se setkávají malí muži s velkými hlasy
děti nechtěných rodičů
kolem přelidněného klavíru
sní o stisku ruky naditých dopisech
a naléhavých telefonech
o životě s pěnou.
Proč bydlet v kameře
s přístupem do kuchyně
vytapetované losy z dobročinné loterie
mít jako koníčka studenou sprchu
a když se strhne náplast spánku
spatříme pod sebou propast dne.
Tady se neposkakuje od napínáčku k napínáčku
tady koagulují cupitavé vteřiny
tady vyklápíme svou bolest
a dostáváme ji zpátky jako jemně mleté melodie
měkkou srdeční fašírku
Tady si můžeš myslet
že z rámu povstává obraz
že všechno bude dobré
stačí jen vložit ozvěně správná slova do úst.
V bezpečí vytáčíme závit
kolem klidného šroubu opilosti
až je z ulice za dveřmi jen
drážka v dlouhohrající desce snu.
DEZINFEKTOR
Pátrám v bytě po číslech,
dělám postřik mezi papíry,
v kapsách, na límcích.
Jediný den bez účtu.
Jediný okamžik který
neskřípe vteřinami.
Ale když to tak svědí
ve vlasech číselné lupy,
zlomky vší, svrab dat,
okamžiky sající krev -
Že se obzor tetelí pokladními lístky
do taktu taxametru lásky
dělá kolem očí nervózní procenta.
Sežeňte mi něco na srdce
aby špatně počítalo šlo příliš rychle
přeskakovalo úrokové míry
posouvalo data narození a úmrtí!
Jak k tobě přijít bez výpočtů
jak otevřít hvězdu
a nevyžadovat světelný rok -
JARU
Přesně tak nebesky modré nebe
jak jsem si představoval
a lehce mléčné bílé mráčky
aby bylo vidět když fouká.
A ptáci.
Zní to jako
by pořád řvali smíchy.
To bude asi tím peřím.
Včeličky vylétly provětrat med.
Teď by to chtělo koně.
Tamhle si běží kočka
ta dobře ví kam míří:
jde dělat kočku někam jinam.
Tisíce žlutých kytiček
podél špíny.
Kdybych žil
třeba sto let
nebudu mít dost knoflíkových dírek.
Maličké zelené lístečky
na velkých tlustých větvích.
Už to je hodně že tak staré stromy
si nedají pokoj.
Zabalit to nechci
vezmu si to jak to je
má to být překvapení.
Má milovaná má za sebou zlou zimu.
A majonézu nechci děkuju.
NEPOKOJ
Můj kufr úpěnlivě zeje
Nakrm mě
nasyť mě ponožkami
nacpi mě košilemi a spodním prádlem
naplň mě puky
narvi mě tužbami a holením
to ocením
dopřej mi ještě jednou
poskakovat v zavazadlovém prostoru
být odstrkávám na zadní sedadla
shazován na dopravní pásy
ať jsem vyprazdňován proclíván
a znovu plněn
smradlavými ponožkami
poloprázdnými lahvemi
unesenými popelníky
ať se mé nitro rozlévá po cizích prostěradlech
rozvěšuje po exotických ramínkách
šplouchá v bidetech s hrdelním přízvukem
Ale nejradši ze všeho
Mě někde zapomeň
v zastrčené synagoze
v džungli nebo v opiovém doupěti
na vrcholu Kilimandžára
na dně velkoměsta
na rohu pouště
spadlého z višně
nebo z psích sání
pod polární září
pod Jižním křížem
pod širákem
jedno kde
jen ne tady
kde každý ví že má svý jistý
kde každý ví že se nikdy nic nestane
vezmi mě s sebou spas mě
ať už se nikdy nevrátím
do téhle drtivé jistoty
TVÁŘ NA TVÁŘI
Ledaco si dovedu představit jinak
Jiné dánské léto
Jiné ceny knížek a piva
Jinou vládu Třeba zrzavou
Jinou Kodaň
(leč pozdě Kodaň už jiná je)
Jiný psací stroj
Jinou báseň Jiný svět
Který si jiný nikdo nepřál
Mír na zemi si dovedu představit
Jakož i zánik světa
Všechno si dovedu představit jiné
Nebo ne-li zrovna všechno
Tak si aspoň určitě dovedu představit
Že si dovedu představit všechno jiné
Všechno kromě tvé tváře
Tvou tvář si nedovedu představit jinou
Možná trochu plnější nebo hubenější
Ale nikoli tvé oči v jiné tváři
Nikoli tvou tvář s jinýma očima
Nikoli tvůj hlas z jiných rtů
Jaký se ze mě stal takový konzervativec
Ze mě který horuje pro přeměnu světa
Dovedu si představit tvou tvář
Trochu starší
Mnohem starší
Sto patnáct let
Scvrklá hlavička
Šedivá hříva rozcuchaná
Mou kostnatou rukou
Na to mi fantazie stačí
Dovedu si představit
Tvou tvář jinou
Tvou tvář jako takovou
Ale nikoli to na tvé tváři
Co z ní dělá tvou tvář
To zvláštní na tvé tváři
Tvář na tvé tváři
Nedovedu si představit tvou tvář jinou
To je na tom ta hrůza
A stejně je to dobře!
NEJVYŠŠÍ ČAS
Je na čase
Voda se vaří
Zem plane
Svět čeká
Když byl Alexandr v Caesarových letech
Byl už Veliký
Když byl Caesar v mých letech
Byl už hotový
Ti neplýtvali časem
Čas neplýtval jimi
Užívali čas jako košili
Spali v něm
Jedli v něm
Pohřbili je v něm
A já tu sedím
Držím noviny
Držím svátky
Držím se
Hrdinské činy mu utíkají před nosem
Beznadějně zaostávám s objevy
Svět nečeká
Když bylo Mozartovi pět
A Ježíšovi dvanáct
A Kolumbus zvedl kotvy
A Homér
A Rembrandt
A Pasteur
A Darwin
A Amundsen
Archimedes
Achilles
Andersen
Je nejvyšší čas
Čas míjí
Klobouk
Kabát
Galoše
Teď nebo nikdy
ŽIVOT
Život
to přece všichni známe
život
tolik přináší
tolik odnáší
nic proti životu nemám
jenže už mi nepřipadá
tak samosebou
člověk aby se víc připravoval
každé ráno déle rozehříval
kde to všechno skončí
nakonec
už je to všechno jen rozběh
a když má člověk skočit
je k smrti unavený
nedá se nic dělat
musíme podvádět sami sebe
abychom to vydrželi
jít na start
oddat se nekonečnému rozběhu
tělem i duší.