Psaní
Dopis E.F.Burianovi
článek pro Literární noviny, jaro 1994
Milý tatínku,
píšu Ti k narozeninám, neboť Ti letos 11. června bude devadesát a to je slušné jubileum. A koneckonců cítím se Ti být tak trochu dlužníkem, tedy co se týče dopisů, vlastně jsem Ti doposud nepsal, neboť jsi umřel, když mi bylo sedm a taky, proč to nepřiznat, mohlo by to být v minulém režimu považováno za pokus si šplhnout. V tomhle režimu si tím určitě nešplhnu, zaplaťpánbůh. Píšu Ti taky proto, že si loni na Tvé narozeniny vzpomněl akorát deník Blesk a to mi přišlo takové lehce bulvární...
Co je u nás nového? Zařídil jsem si výstřižkovou službu a tak, pokaždé, když se o Tobě píše, přijde mi to až domů. Možná, že Tě bude zajímat, co se za minulý rok vlastně o Tobě mohli čtenáři novin a časopisů dozvědět. Tak tedy: Zmínilo se o Tobě poměrně dost lidí - hezky o Tobě mluvil třeba Josef Topol v Revolver Revui (to je takový sympaticky nekonformní literární časopis). Pavel Šmok v Jihočeských listech říkal, že jsi byl osobností, která ho patrně nejvíc ovlivnila. V Lidovkách (už zase vycházejí) stálo, že jsi "kultivoval talent" Rudolfa Hrušínského, i když mu prý později dalo spoustu práce zbavit se nepřirozených intonací, do nichž jsi ho jako zakladatel voicebandu stále nutil. I Otomar Krejča v Lidové demokracii pravil, že jsi ho vychoval (i když prý Frejka víc). Scénograf Josef Svoboda, jeden z tvůrců Laterny magiky řekl v Rudém právu (pořád ještě vychází), že jsi mu ukázal, že světlo je dramatickým činitelem a bez světla nelze udělat jevištní prostor. Vždycky o Tobě hezky mluví Vladimír Preclík, teď dokonce i někteří herci - Vlastimil Brodský (v Blesku), Aťka Janoušková (ve Vlastě) a Ota Ornest (v Telegrafu). A taky pan režisér Vladimír Strnisko, ale toho nemůžeš pamatovat, chodil do Déčka jako student.
Jeden textař pop music, který se jmenuje Pavel Vrba, o Tobě napsal v článku o Karlínském divadle: "Tehdy v Karlíně ještě nebyl majitelem budoucího Armádního divadla a plukovnického pláště sahajícího jeho malé postavě přes holínky až na zem. Ještě nebyl oslněn epoletami natolik, aby ztratil soudnost a řadil stranickost nad umění, za které byl před válkou ochoten i umřít." Že do rodiny slušného umělce uniforma nepatří, to dneska, milý otče, víme oba - Tys to, pokud vím, zjistil taky poměrně záhy, ale dobře Ti tak. Ta ostuda Ti patří. Jenom mě trochu při tom, jak vrba nemlčí, napadá ono kdo jsi bez viny, hoď první kamenem. Já toho textaře pořád ještě vidím na televizní obrazovce, jak seděl v Divadle hudby v sedmdesátém sedmém a zvedal ruku pro Antichartu. Ale toho Ty ses naštěstí nedožil.
To víš, tatínku, my tu teď žijeme v období přehodnocování minulosti. Je to určitě moc potřebná věc, a tak když Ti v Divadelní revui otiskli rozsáhlé úryvky ze hry Pařeniště a k tomu hodně nelichotivé články na Tvou adresu, docela jsem se zaradoval. Je to venku a co si budeme nalhávat, bylo to tak a Tys to opravdu napsal. A já se přiznám, že, ač se mnohdy snažím seč můžu, spoustu věcí, které jsi v té době řekl, prostě nechápu a vadí mi, že ses nechal svou vírou dovést až do takových konců. Co naplat, že Tvoje generace tomu propadla často v dobrém myslu vylepšit nám všem budoucnost a že hoši z Anticharty si už s nějakou vírou starosti nedělali... Nezbývá mi než doufat, že až se to špinavé prádlo vypere, bude se moci vzpomínat i na to ostatní, co jste vy levicoví intelektuálové tomuhle národu zanechali. Už aby to bylo.
Jak se tak přehrabuji Tvými výstřižky, zjišťuji, že dost často Tě někdo citoval: Jan Petránek v Lidovkách ve fejetonu o zlodějích, vzpomněl na to, jak jsi vyzdobil jednu ze svých inscenací sloganem "Kraďte nakradené!", ve Svobodném slově kdosi v článku o antisemitismu vzpomněl s úctou na Tvůj vtip v Kobkánovi, kde někdo říká: "Za všechno můžou židi a listonoši" a Tys tam prý rok po procesech se "sionistickými zrádci" připsal otázku: "A proč listonoši?"
Tvoje staré bojovné heslo "Divadlo patří těm, kteří je vytvářejí" použil teď ředitel Karlínského divadla při prohlášení, že rozhodne-li se vláda tuto scénu privatizovat, jsou karlínští připraveni zúčastnit se i privatizačního projektu. To by ses nasmál... A mockrát opakovanou větu: "Vnímat umění je týž složitý proces jako umění vytvářet" jsem zase četl ve Tvaru, když se uvažovalo o "současné degradaci kulturních hodnot".
Trochu líto mi bylo, že jediný kdo napsal o šedesátém výročí založení Déčka byli ultralevicoví komunisti v Haló novinách. Jistý pan Hrouda tam cituje Hoffmeistra, o němž před Listopadem v Rudém právu nesměl psát. A hned tam taky s potěšením sýčkuje, že Divadlo EFB (tak se jmenovalo po Tvé smrti Déčko) se teď přejmenuje na scénu s názvem Archa a že připomínat Tvoje jméno je dneska "smrtelný hřích".
Ale já myslím, že si nikdo nemusí dělat starosti. Moje výstřižková služba mi mimo jiné zaslala článek, ve kterém vítěz konkursu na ředitele Archy Ondřej Hrab říká:
"Představy, se kterými Burian ve třicátých letech budoval své "Déčko" mě do jisté míry oslovují i dnes, v mnohém jsou inspirativní a samozřejmě v mnohém jsou poplatné své době... Především jeho myšlenky o prostoru a otevřenosti divadla jsou mi velmi blízké."
A tak si říkám, že Ty jsi přeci celý život brojil proti kamennému divadlu a že kdyby Ti dneska někdo propachtoval prostor, který má Archa, musel bys být v sedmém nebi. Jestli Tě přeceňuji, pánbů nás netrestej.
Se synovskou úctou Tvůj Jan.