Psaní

DOMA JE DOMA

Cizinci pláčou kvůli pokutám na silnicích, zněl velký titulek uveřejněný během tohoto léta na první straně nejvýznamnějšího islandského deníku. A skutečně – v textu jste se mohli dozvědět, že jedna italská řidička se rozplakala, když měla zaplatit policii za překročení rychlosti. Na Islandu je všechno drahé, tamní ceny jsou nejvyšší v Evropě, a tak také pokuty za přestupky dosahují závratných výšin. Přesto zejména kvůli cizincům, kteří neumějí řídit ve stísněných přírodních podmínkách a chovají se často stejně bezohledně jako na dálnicích na jihu, počet nehod stoupá. Na Islandu žádné dálnice nejsou, a když na silnici mimo obec překročíte povolenou devadesátikilometrovou rychlost, může vám policie napařit ekvivalent až několika desítek tisíc korun, případně vás rovnou pohnat k soudu. Našince to samozřejmě nevzrušuje, dokud ho nechytnou. A tak se stalo, že druhým cizincem, o kterém se v textu zmiňovali, byl Čech. Autor článku se pozastavoval nad tím, že při placení řidič prohlásil, že pokuta činí několikanásobek jeho měsíčního platu a že mu policajti „zkazili dovolenou“. Jaký to podivný člověk se zvláštním způsobem myšlení, kroutili domorodci hlavami...
Naše myšlení je ve srovnání s ostrovany vůbec jaksi komplikované. Když například na Islandu někde visí tabulka VSTUP ZAKÁZÁN!, chápou to místní lidé jako oznámení, že se tam nemá chodit. U nás naopak podobná tabulka působí jako výzva, aby se člověk šel podívat, proč by tam vlastně chodit neměl... Když na Islandu přijdete na návštěvu, hospodyně vám nabídne večeři a vy typicky česky upejpavě prohlásíte, že chcete „jen trošku“, dají vám porci jako pro batole, takže budete celý večer trpět hlady a koukat na to, jak si domácí dopřávají... Byl jsem na tomto ostrově letos v létě celý měsíc a už jsem se těšil domů. V takové zemi, kde všechno funguje jinak, se člověku žije těžko. Naštěstí už cestou z ruzyňského letiště jsem si vydechl a pocítil, že jsem skutečně doma. Taxíkář mi vylíčil, jak se policajti naučili obcházet náš obdivuhodný bodový systém, jak prý už ovládají umění dokonale rozepisovat pokuty tak, aby dotyčný sice musel zaplatit, ale oni mu nemuseli strhnout body. Za některé přestupky se totiž body nestrhávají a za jiné ano, což se dá využít… Také mě uklidnilo, že se v tisku údajně objevují inzeráty, v nichž různí lidé nabízejí, že dokážou za úplatu zařídit, aby zmíněné trestné body připsali jim a ne skutečným viníkům. Začal jsem se cítit mnohem volněji a bezpečněji, což by nikdo z mých islandských přátel nepochopil...
Večer se v televizi objevil nový ředitel dopravní policie. Z mého pohledu odvážný mladý muž, který se jako jediný přihlásil do výběrového řízení a – zvítězil! Teď se k němu upírají zraky veřejnosti, která očekává, že zabrání dalšímu zvyšování počtu dopravních nehod a změní myšlení policie... Pan ředitel má kromě praxe u policie dobré reference jako fotbalový sudí; zřejmě i to byl důvod, proč byl do té funkce jmenován. Když muž jménem Červíček přežil ve světě kapříků, může se asi pustit i do kalnějších vod…
Inu, doma je doma.

Jan Burian
(pro Pražský deník, září 2007)


Nyní se nacházíte zde: hlavní stránka > psaní > Doma je doma
HLAVNÍ MENU kdo je kdo pozvánka hudba film / televize psaní obrázky historie chcete mě? kontakt english deutsch icelandic danish estonian swedish aaland	Psaní DOMA JE DOMA Cizinci pláčou kvůli pokutám na silnicích, zněl velký titulek uveřejněný během tohoto léta na první straně nejvýznamnějšího islandského deníku. A skutečně – v textu jste se mohli dozvědět, že jedna italská řidička se rozplakala, když měla zaplatit policii za překročení rychlosti. Na Islandu je všechno drahé, tamní ceny jsou nejvyšší v Evropě, a tak také pokuty za přestupky dosahují závratných výšin. Přesto zejména kvůli cizincům, kteří neumějí řídit ve stísněných přírodních podmínkách a chovají se často stejně bezohledně jako na dálnicích na jihu, počet nehod stoupá. Na Islandu žádné dálnice nejsou, a když na silnici mimo obec překročíte povolenou devadesátikilometrovou rychlost, může vám policie napařit ekvivalent až několika desítek tisíc korun, případně vás rovnou pohnat k soudu. Našince to samozřejmě nevzrušuje, dokud ho nechytnou. A tak se stalo, že druhým cizincem, o kterém se v textu zmiňovali, byl Čech. Autor článku se pozastavoval nad tím, že při placení řidič prohlásil, že pokuta činí několikanásobek jeho měsíčního platu a že mu policajti „zkazili dovolenou“. Jaký to podivný člověk se zvláštním způsobem myšlení, kroutili domorodci hlavami... Naše myšlení je ve srovnání s ostrovany vůbec jaksi komplikované. Když například na Islandu někde visí tabulka VSTUP ZAKÁZÁN!, chápou to místní lidé jako oznámení, že se tam nemá chodit. U nás naopak podobná tabulka působí jako výzva, aby se člověk šel podívat, proč by tam vlastně chodit neměl... Když na Islandu přijdete na návštěvu, hospodyně vám nabídne večeři a vy typicky česky upejpavě prohlásíte, že chcete „jen trošku“, dají vám porci jako pro batole, takže budete celý večer trpět hlady a koukat na to, jak si domácí dopřávají... Byl jsem na tomto ostrově letos v létě celý měsíc a už jsem se těšil domů. V takové zemi, kde všechno funguje jinak, se člověku žije těžko. Naštěstí už cestou z ruzyňského letiště jsem si vydechl a pocítil, že jsem skutečně doma. Taxíkář mi vylíčil, jak se policajti naučili obcházet náš obdivuhodný bodový systém, jak prý už ovládají umění dokonale rozepisovat pokuty tak, aby dotyčný sice musel zaplatit, ale oni mu nemuseli strhnout body. Za některé přestupky se totiž body nestrhávají a za jiné ano, což se dá využít… Také mě uklidnilo, že se v tisku údajně objevují inzeráty, v nichž různí lidé nabízejí, že dokážou za úplatu zařídit, aby zmíněné trestné body připsali jim a ne skutečným viníkům. Začal jsem se cítit mnohem volněji a bezpečněji, což by nikdo z mých islandských přátel nepochopil... Večer se v televizi objevil nový ředitel dopravní policie. Z mého pohledu odvážný mladý muž, který se jako jediný přihlásil do výběrového řízení a – zvítězil! Teď se k němu upírají zraky veřejnosti, která očekává, že zabrání dalšímu zvyšování počtu dopravních nehod a změní myšlení policie... Pan ředitel má kromě praxe u policie dobré reference jako fotbalový sudí; zřejmě i to byl důvod, proč byl do té funkce jmenován. Když muž jménem Červíček přežil ve světě kapříků, může se asi pustit i do kalnějších vod… Inu, doma je doma. Jan Burian (pro Pražský deník, září 2007)