Psaní
Dobrá zpráva
aneb
buďme chytřejší než Vikingové
Chce se mi napsat něco radostného a příjemného, něco co potěší. Ne snad proto, že bych byl jakýsi optimista - optimismus považuji již léta za určitý druh duševní poruchy, kdy se člověk domnívá, že něco dobře dopadne a je při tom naprosto nepřipraven na neúspěch. Ani ne proto, že bych psal na objednávku nějaké instituce či zájmové skupiny, jež by mou dobrou zprávu potřebovala protlačit z politických či obchodních důvodů a postavit si na tom svou reklamu. Chci tak psát jednoduše proto, aby byla rovnováha. Vždyť většinou se v médiích člověk dovídá samé tragédie, krváky či alespoň odstrašující příklady. Často si představuji kulturního archeologa nějakého příštího století, jemuž se náhodou dostanou do ruky unikátní vykopávky našich televizních zpráv a pustí si to. Sedí a říká si: „To bylo ale odporné století - vraždy, katastrofy, korupční aféry a politické hříčky. Nic normálního se v té jejich době nedělo!" Jak mám věřit tomu, že to nebude zbrkloun a ztřeštěnec a pochopí, že jeho nález je jen jakousi esencí takzvaných informací z naší doby, že nejde o záznam skutečného života, že jsme zase nežili tak hrozně, měli jsme se i rádi, pracovali jsme, dokonce nás to chvílemi i bavilo a sem tam v tramvaji někdo někoho pustil sednout. Jak sdělit, že jsme chodili v noci po parku, aniž by nás někdo přepadl, obchodovali jsme a nebyli při tom okradeni a skoro všechna letadla nebyla unesena?
Jak to udělat, abychom nedopadli jako staří Vikingové? Ti po sobě zanechali na telecích kůžích své ságy a v nich něco podobného - jeden mord za druhým. Kdo dnes pomyslí na to, že se zapisovalo, jen když se něco stalo, a když se nic nedělo a žilo se normálně, nebyl ke psaní žádný důvod?
Mám svou dobu rád a mám rád i Vás, laskavé čtenáře, a tak bych chtěl přispět k trochu lepšímu obrazu o nás všech, co tu zrovna dočasně žijeme. Myslím, že si to docela zasloužíme. Máme poměrně vlídnou civilizaci - alespoň ve srovnání s některými jinými. Jsme v tomto srovnání i celkem kulturní a slušní a máme se dobře. Sem tam se kupodivu i sami sobě dokážeme zasmát a brát se s nadhledem. Můžeme tu potkat spoustu lidí, kteří mají poměrně hezký vztah ke svým sousedům, k dětem, k postiženým, ke slabším a dokonce i k chytřejším. V naší zemi žije i několik skutečně originálních osobností s nevšedními myšlenkami a vysokou morálkou! Sice si je za prezidenty nezvolíme, ale taky je nezavíráme do vězení a vycházejí jim knihy. Sem tam se dostanou překvapivě až do televize, o což oni třeba moc nestojí, ale většina z nás to považuje za jakousi velkou poctu…
Žijeme v relativně klidné době, a i když člověk občas koprní hrůzou, co se to kolem něj děje, v zásadě se tu dá prožít hodnotný život. Většinou to záleží jenom na nás samotných a troše štěstí. A to je asi ta nejlepší zpráva, o které se mi chce na začátku nového roku psát. Přeju Vám to štěstí, milí laskaví…
Jan Burian