Burianův den žen - Ohlasy

Pornohvězda křesťankou?

K dokumentárnímu filmu Jana Buriana

Různí lidé o sobě prohlašují, že jsou křesťany, někdy dokonce katolíky. Jeden z nejzajímavějších exemplářů představil nový pořad České televize “Burianův den žen”. Písničkář, zpěvák a moderátor Jan Burian se v prvním díle vydal za pornoherečkou a pornoproducentkou Žanetou Rosenberg. Strávil s ní jeden natáčecí den a snažil se pochopit její svět, prostředí, v němž žije a pracuje, její plány, touhy a naděje. Setkání o to zajímavější, že mladá paní Rosenberg byla v šestém měsíci těhotenství a Jan Burian se nijak nepokoušel zakrývat svou nechuť k pornu, údiv a naprostou mimoběžnost jejich životů.

Podobně udivena byla řada diváků, kteří se rozčilovali, že pořad měl k objektivnímu dokumentu daleko. Nemýlili se, ale přesně takový byl tvůrčí záměr - podat subjektivní pohled výrazné osobnosti na osobnost jinou a na fenomén pornoprůmyslu s ní spojený. Těžko nakonec čekat něco jiného, když je Burianovým jménem celý televizní cyklus zaštítěn.

Z té půlhodiny vzájemného míjení a nepochopení nakonec vystoupily tři silné okamžiky. Jeden z nich: Nastávající matka sedí na nemocniční chodbě po ultrazvukovém vyšetření. Moderátor se ptá, zda přemýšlí o budoucnosti svého dítěte, o jeho pocitech a postavení mezi dětmi ve školce nebo ve škole, až se bude zmiňovat povolání rodičů a on u těch svých uvede: pornoherci. Prý se mu děti nebudou smát, je přesvědčena Žaneta Rosenberg, a on se nebude stydět, když ho doma vychovají k tomu, že porno je něco naprosto normálního a přirozeného; něco, co dětskou psychiku a vývoj nemůže nijak poškodit. O budoucnosti svého dítěte ve vztahu k porno-prostředí, kde bude žít, podle vl astních slov nepřemýšlí a problémy bude řešit, až přijdou. Jan Burian byl očividně zaskočen. Náhodný divák vyděšen.

Okamžik druhý: svatba manželů Rosenbergových. Protože jsou přesvědčeni, že jejich vztah vydrží dlouho, ne-li napořád, a také proto, že Žaneta pochází z katolické rodiny, rozhodli se i kvůli rodičům pro církevní svatbu. Robert k tomu sám říká: “Tak jsme několik měsíců chodili na faru na tu manželskou přípravu. Pravda, často to bylo tak, že jsem dotočil nějakou scénku s holkou, rychle se pře vl éknul a jelo se do kostela. Několik dní před již předem zajištěným obřadem však přišlo od nějakého dobrého anonymního přítele na Žanetu udání, a celá naše svatba se začala probírat až ve Vatikánu. A Svatá stolice, záhada proč si tak říkají, rozhodla, že jsme pro církev nepřijatelní.” Nevím, zda se skutečně někdo ve Vatikánu zabýval dvěma tuzemskými pornohvězdami, ale dovedu si představit argumenty, s nimiž by za jejich současného tzv. zaměstnání musel odmítnout vykonat církevní obřad jakýkoliv kněz. Minimálně proto, že z pohledu těchto dvou je církevní sňatek jakousi veřejnou manifestací pevnosti vzájemného svazku. Naprosto se zde vytrácí svátostný rozměr manželství, spojení s Kristem, směřování k Božímu království, život v Bohu a s Bohem. Kněz, který je na svatbu připravoval, jim údajně řekl, že je jedno, jací hříšníci chodí do kostela - když můžou lháři, zloději a násilníci, proč by nemohli i pornoherci. A ideální by prý bylo kdyby s pornem tak třeba do pěti let skončili. Vskutku podivuhodná věrouka!

Je pravda, že všichni jsme hříšníci, ale o svých hříších víme, snažíme se s nimi bojovat a zbavovat se jich hned, stále znovu a znovu. Nic jako podmíněné pokání neexistuje. Při zpovědi nad svými hříchy vyjadřujeme lítost. Litují snad manželé Rosenbergovi, kteří sami přiznávají zájem o porno kvůli rychlému a snadnému výdělku, že bohatnou na slabostech druhých? Církev nikoho nezavrhuje, každému nabízí možnost nápravy pozemského života. Bude zajímavé sledovat, zda tuto možnost Rosenbergovi využijí. Spíše však ne. Jejich zájem o církevní sňatek, jak vyplývá z dalších odhalení Burianova dne žen, se odehrával výhradně v rovině společenské. Nešlo o cestu ke spáse či následování svědomí, nýbrž o dojem u ostatních, poměřit se s nimi. O snahu patřit do nějakého “dobrého” klubu “slušných” lidí - katolickou církev tak zde staví na roveň jezdeckého oddílu, motorkářského klubu nebo spolku zahrádkářů.

Jaksi mimochodem z lidí, kteří se navenek tváří, že s pornem nemají problém a při jeho obhajobě používají často velmi sofistikovaných argumentů, vyplynula touha a zoufalá snaha nebýt na černé listině, touha zapadnout mezi většinovou společnost a dokázat si svou normálnost. A potlačované vědomí, že pornoprůmysl normální a morální není.

Okamžik třetí: Setkání průvodce pořadem Jana Buriana s rodiči pornoherečky Žanety. Možná nejsmutnější okamžik pro všechny, kteří vychovávají děti. Rodiče nechápou, co bylo špatně, co se kdy pokazilo, že jejich dcera skončila u porna. Vždyť se jí přece snažili předat nějaké morální zásady. Rezignovaně vypovídají, že se jim to nelíbí, ale musí to přetrpět, pokud nechtějí o svou dceru úplně přijít a ztratit s ní kontakt. Dokonce se ji pokoušejí hájit a zastávat před Burianovými nepříjemnými dotazy. Co jim zbývá jiného? Vymlouvat se na dobu, která se změnila? Na společnost, která ve své většině s pornografií nemá naprosto žádný problém, odmítá její nebezpečí a bez větších potíží by se dokázala z pasivních konzumentů změnit na aktivní protagonisty?

Veskrze smutný a beznadějný pořad měl drobnou dohru na internetových stránkách v diskusích diváků. Někteří z nich vytýkali Janu Burianovi, že svými vytrvalými přímými, někdy až bezohlednými otázkami prokázal neúctu k člověku, s nímž vedl rozhovor. Z vl áště bizarní konstatování v případě porna, které je založeno na neúctě ke druhému, na ponižování lidských bytostí. Nepříjemná pravda je prostě... nepříjemná - neradi ji slyšíme, z vl áště pokud se týká nás samotných.

Ne, prostě není možné být pornoherečkou a zároveň křesťankou. V tomto směru je titulek tohoto textu zavádějící. Existují hodnotové systémy, které jsou vzájemně neslučitelné, i když nám média ukazují třeba i pravý opak.

O pornografii se říká ledacos, někdy ve snaze ji omluvit i to, že jde přece pouze o zachycení reality. Filosof Jean Baudrillard kdysi v eseji O svádění uvedl, že pornografie nemá s realitou nic společného - k prostoru sexu přidává další rozměr, čímž jej činí reálnější, než je jeho realita. Nejde tedy o skutečnost, ale klam - klam zakrývající obrovskou duchovní a duševní prázdnotu. Burianův den žen to odkryl více než přesvědčivě.

 

Ondřej Krajtl , Radio Vaticana, 9.2.2008