Burianův den žen - popis

(informace najdete také na www.ceskatelevize.cz/programy)

Díl I.

ŽANETA ROSENBERG
Pornoproducentka, režisérka, a také v době natáčení nastávající matka

Žaneta Rosenberg, pornoproducentka a režisérka, příležitostná pornoherečka a v době našeho natáčení nastávající matka, stráví filmovací den s Janem Burianem. Společně nahlédnou do fotografického ateliéru v domě, kde zrovna vznikají obrazové podklady na obal filmu, ale navštíví i Žanetiny rodiče, kteří se postupně smiřovali s povoláním dcery.
Žaneta se narodila v Kdyni u Domažlic na vánoce 1982. Její rodiče žijí a podnikají v Kdyni, vlastní zlatnictví a železářství. Do školy tu chodí její desetiletý bratr, většinou v tričku rosenberg-tv.com, což je značka pornotelevize do telefonu, kterou Žaneta založila se svým manželem Robertem Rosenbergem (jak jinak - nejznámějším českým pornohercem). Manželé jsou teprve rok, do té doby byli obchodními partnery. Žaneta je v době natáčení v 6. měsíci těhotenství, pro syna má připravené jméno Forrest (podle amerického filmu Forrest Gump).
Česká republika zastává v produkci pornografie přední světové místo. Z pražských serverů se explicitní pornografický materiál šíří všemi směry - k největším odběratelům patří konzumenti v USA. Svět velkých peněz láká stále více zájemců o "práci". Žaneta Rosenberg tvrdí, že adepty herectví musí pro velký zájem odmítat. Obživa sexem, která se provalila u studentek pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, je jen špičkou ledovce. Česká relativistická společnost je ve srovnání například s USA velmi liberální.
Žaneta Rosenberg je mladá nastávající matka unášená větrem doby, ve které žije. Vydělává svým tělem, vzdělává se v nových audiovizuálních technologiích a zakládá rodinu. Co na to její rodiče katolíci z Kdyně....

(popis pořadu ze stránek České televize)

Dojmy Jana Buriana z natáčení nejlépe vyjadřuje jeho fejeton Je jiná doba?

Díl II.

HILARY BINDER
Americká bubenice z Tábora

Hilary Binder je americká bubenice, která žije už několik let se svým přítelem Chrisem v mlýně v jihočeském Táboře, kde pořádá hudební festivaly. Je obvyklejší, že naši muzikanti odcházejí do USA, kde se věnují hudební produkci. Jan Burian se amerických hudebníků ptá, co si o jejich životě v malé evropské zemi myslí jejich rodiče. Překvapí ho, že otec Hilary je vysoce postaveným úředníkem na ministerstvu a Chrisův otec byl vědec, který pracoval na neutronové bombě. Proč tady žijí, se ostatně ptají i jejich sousedé, kteří je považují poněkud zmateně za sektu. Ale otázka po smyslu jejich působení v malém městě, napadá leckoho. Hilary na to Janu Burianovi poněkud obecně říká, že chce změnit svět. A že chce pomáhat lidem a věcem. Jak to vypadá konkrétně? Organizuje různé semináře a založila Umělecké centrum , protože je přesvědčena, že přes umění je možné říci cokoliv. S Chrisem žijí ve společné domácnosti, ale jako bratr a sestra. Hilary vysvětluje sílu a oporu, kterou čerpá z partnerského vztahu, byť není založen na sexu.

(popis pořadu ze stránek České televize)

Blízká setkání táborského druhu

Když se na jednom náměstí, tentokrát v Táboře, shodou okolností vyskytnou ve stejném okamžiku Američanka Hilary Binder a Čech Václav Klaus, mohlo by vám to připadat jako setkání dvou různých vesmírů. Prezident Václav Klaus přijel toho dne do Tábora podpořit prodej své nové knihy o modré a ne zelené planetě. Za Hilary jsme ve stejný den přijeli do Tábora my s kamerou, protože ač narozena kdesi za oceánem, vlastní dneska v historickém podhradí spolu s přítelem Chrisem velký dům a bydlí tu a pracuje už řadu let. Jeden soused nás ujišťoval, že to určitě musí být nějaká sekta, a my jsme se mu to nesnažili vymlouvat, i když to je přece úplný nesmysl – je přece tolik možností jak žít jinak, než jak se běžně žije a dobře a s nadějí...
Zatímco z Václava Klause ve stejném okamžiku na náměstí vyzařovaly pocity úspěchu, sebejistoty a majestátu, motali se kolem něj jeho úředníci, táborští radní, lovci autogramů a děti, a k tomu všemu vyhrávala řízná vojenská kapela hudbu z filmu Most před řeku Kwai , z Hilary na stejném místě měl člověk dojem úplně jiný. Především to vypadalo, že neví, co na tom náměstí v té chvíli vůbec dělá. O této hodině oficialit se sem přece jaksi nehodí, propagace modré knihy pana prezidenta ji nevzrušuje a nebaví, a tak se jen tváří, že tu s námi natáčí televizní pořad a vrátí se sem raději až v noci. To tu potom uspořádá kostýmovanou diskotéku, převlékne se do komické noční košile, vezme si na hlavu čepeček a začne pouštět sobotním večerním hostům v místním baru nevšední taneční muziku. Dělá to s podobným nasazením a s radostí, jako když ráno nahazovala čerstvou omítku na dům, dopoledne pracovala na záhonu zeleniny, pomáhala roznášet jídlo skupině, která si u nich pronajala místnost na psychologický seminář, zkoušela písničky se svou dívčí vokální skupinou Kačkala nebo mi odpovídala před kamerou na indiskrétní otázku, zda má smysl pokoušet se měnit svět k lepšímu...
„Zkus to nedělat,“ vyklouzlo při tom ze mě, až jsem se sám zalekl.
Nejrozsvícenější mi Hilary připadala, jak tak seděla za bicí soupravou, a když si nakonec společně zahráli s Chrisem, (s ním ztělesňuje punkové duo SABOT ve složení baskytarista–bubenice) a trochu i se mnou ve sklepení jejich stále neopraveného a neopravitelného a při tom tak potřebného domu... domova...
Oba – prezident i Hilary Binder – nemohou zkrátka dělat nic jiného, než se pokoušet měnit tyto své dva tak odlišné světy k lepšímu... Zkuste to nedělat

(Jan Burian , květen 2007)

Díl III.

JANA URIEL KRATOCHVÍLOVÁ

O natáčení tohoto dílu nejlépe vypovídá fejeton Spirit v Praze, napsaný pro Pražský deník