Rozhovory
Co si myslí o "jiném" rádiu Jan Burian
Jan Burian patří k české hudební scéně více než třicet let. Řadí se mezi přední české textaře, písničkáře a hudební skladatele. Zároveň ale působí jako novinář, když přispívá do rozhlasu, má za sebou vlastní televizní talk show a spolupracuje i na tvorbě filmových dokumentů. Jakou šanci dává "jinému" rádiu v Brně?
Jak hodnotíte současnou situaci okolo Radia Student?
Je to jedna z malých kulturních tragédií, jaké se odehrávají průběžně v historii naší kultury a společnosti – nedávno jsme například za úplně jiných okolností ztratili vynikající vysílání BBC, byly zrušeny některé tradiční kluby (pražská Malostranská Beseda atd.) či vznikly nové „ničivé koncepce“ rozhlasových či televizních veřejnoprávních stanic… V případě rádia Student se děje jen to, že se ho zmocnila skupina lidí, pro které není ničím víc, než jakákoli komerční stanice – tudíž malou fabričkou na vydělávání peněz. S kulturou teď nemá nic společného a je to pro Brno velká ztráta, neboť už se zdálo, že se na kulturní mediální scéně blýská na lepší časy.
Má smysl se pokoušet v Brně rozjíždět alternativní radio?Je v Brně zázemí pro takovéto radio? Podpora nějaké mediální skupiny apod.
Ze slova „alternativní“ podle mne jasně vyplývá, že není třeba si klást takové otázky. Alternativa vzniká z potřeby lidí a ne z kalkulu. Prostě když posluchači budou takové rádio chtít, tak si ho nějak prosadí. To se stejně stane, záleží jen na jaké úrovni (veřejnoprávní rozhlas, soukromá stanice, internetové rádio…) Když se na to podíváme z druhé strany – z tzv. hlediska „volného místa na trhu“, je skutečně s podivem, že takové rádio v tak velkém a kulturním městě jako je Brno, nemáte. Jsou tam tisíce kultury milovných posluchačů – studentů, lidí, jimž schází právě tento druh zážitků a hledají ho různě na internetu, rozličných kulturních menšin (lidé zaměření na různé žánry hudby, film, literaturu, historii, ekologii atp.), a ti všichni dohromady tvoří dostatečně silnou skupinu, navíc silně motivovanou a perspektivně velmi věrnou „svému“ rádiu, na které dosud čekají.
Jsou v Brně lidé kteří jsou schopni radio podpořit? Ať už to budou DJové, hudebníci, vedení hudebních klubů, kulturní rubriky v novinách a časopisech, společnosti které by měli v radiu reklamy (nejmenovat prosím konkrétné jména společností) a nakonec posluchači?
Jsem o tom přesvědčen, každá nová a zajímavá myšlenka, když se prosazuje s dlouhodobou perspektivou a určitým druhem svéhlavosti a neústupnosti, se časem ujme. Já osobně znám v Brně řadu lidí, které by spolupráce s takovým rádiem zajímala.
Co se Vám na původním radiu líbilo a nelíbilo?
Hrála se tam v zásadě odlišná hudba než na ostatních stanicích (s výjimkou Rádia Proglas, které často vysílá zejména písničkáře), při výběru této hudby – a to zejména oceňovala spousta lidí včetně mne – byl důležitý vkus a originalita a nikoli komerční úspěšnost a tzv. „hitovost“ skladeb. Kromě toho se vysílala celá škála kulturních informací – o filmu, literatuře atd., která zajímá velké množství aktivních lidí. Rezervy: témata ekologická, zapojení různých velmi seriózních a aktuálních iniciativ jako jsou například brněnští Nesehnutí. Témata historická – vyrovnávání se s minulostí a to jak nedávnou tak dávnější. Větší otevřenost vůči světu, což ostatně souvisí se dvěma výše zmíněnými tématy…
Co by se v radiu mělo objevovat, lidé, hudba ,reklama, media?
Snažil jsem se to naznačit v minulé odpovědi. Jen bych dodal, že reklama v takovém rádiu musí být chápana jen jako nutné zlo, které umožňuje určitý finanční příspěvek či doplněk proto, aby mohly být realizovány nekomerční cíle. Poslouchači nesmějí nabýt dojmu, že vysílání rozhlasu je jen lákadlem ku poslechu reklam, jak to běžně platí v komerčních a bohužel i některých veřejnoprávních institucích. A k tomu je třeba postupně změnit myšlení lidí, kteří v alternativních či veřejnoprávních médiích pracují. Informace není především zboží, i když někdy může mít tento charakter. Tzv. „poslechovost“ nesmí být měřítkem, který diktuje obsah vysílání, ale má pouze sloužit k orientaci mediálních pracovníků. Každý pořad nemůže být pro všechny posluchače a jak známo se vzestupem tzv. poslechovosti pořadů výrazně klesá jejich poslouchatelnost.
(Jakub)