Psaní

BACHA! OSTRAVA!

Poprvé jsem přijel do Ostravy v šedesátých letech. Strávil jsem tam noc v posteli se ženou. Jí bylo osm, mně sedm a byla to má první láska. Ten dům i celou ulici už dávno zbourali (bylo pod nimi uhlí) a tu dívku jsem čtyřicet sedm let neviděl. Podruhé jsem se tam octl v roce 1980; měli jsme s Jiřím Dědečkem koncert na Vysoké škole báňské v Porubě. Přišli jsme k místní restauraci, najednou se ozvalo „Bacha, dveře!“, kdosi otevřel a z lokálu vyhodili na chodník chlapa.
„Ostrava je zakouřené město,“ zpíval kdysi americký protestní zpěvák Pete Seeger a bylo v tom víc než jen narážka na popílek. Počátkem devadesátých let jsme s Oskarem Reifem pravidelně točili pořad v ostravské televizi a město nás chytlo. Oskar dokonce říkal, že kdyby někdy chystal medailonek z mých milostných písní, netoužil by k tomu jako kulisu použít tu sladkou barokní Prahu. K něžným tématům by to chtělo syrovou Ostravu - hořící komíny, rozpadlé domy, cikáňata pobíhající mezi vyvrácenými plechy z továren…
Dnes jezdím do Ostravy koncertovat téměř každý měsíc a zírám stále víc. Nevím, čím to je, ale v Ostravě musí být vždycky všechno výraznější než jinde. Začíná to líčením a oblečením dívek a žen a končí proslulým zábavním centrem kolem Stodolní ulice, kam se prý dokonce pořádají zájezdy z Prahy pro lidi lačné opravdového nočního povyražení. Nápis na kasinu v Nádražní ulici hlásá: ŠTĚSTÍ PRO KAŽDÉHO! Dvojnásobná lež, ale patří to k věci. Na jedné straně potkáte v Ostravě zubožené bezdomovce v odřených džínových oblecích, chudáky, zoufalce, agresivní primitivy a opilce. Minete je a vstoupíte do prodejny, kde vás obslouží mladí sympatičtí prodavači na úrovni té nejzápadnější laskavosti a zájmu. Z vybydlených a napůl rozpadlých domků staré dělnické kolonie vzniká zásluhou místní radnice komplex kanceláří a sídel podnikatelů. Velký billboard hlásá: Ostrava – Mnichov letecky dvakrát denně!
Ve vzduchu je pořád ještě vztek, bezradnost a komplexy. A pořád je tu hodně nezaměstnaných. Fotbaloví fanoušci těžce nesou, když jim nejlepší hráče vykupují pražské nebo evropské kluby, a tak nadávají a ničí svým bývalým idolům lak na autech. Ale mění se to. Všechno. Například kolem Stodolní je asi pět skvělých antikvariátů!
Když jsem na jaře uváděl v pražské Městské knihovně předávání cen Magnesia Litera, zeptal jsem se Ostraváka Jana Balabána, tehdejšího laureáta v kategorii próza:
„To je teď nový trend, že my dovážíme z Ostravy do Prahy fotbalisty a vy nám z Prahy odvážíte literární ceny?“
„Asi jo,“ řekl spisovatel. Převzal cenu a odjel.
Tak bacha, Pražáci, Ostrava!

Jan Burian
(pro Pražský deník, prosinec 2007)